Už jsem se tu jen tak letmo zmínila o tom, že nás zavezl syn – vlastně řídil vnuk – se snachou minulou neděli na návštěvu k vnučce Laděnce, která se přestěhovala do jiného města, ale není to daleko. Má to od bytu kousek do práce, občanská vybavenost je v blízkém okolí výborná a prostředí? Super. Žádná hlavní silnice, všude okolo park, dům je to jen dvoupatrový a krásně opravený, tam by se mi také líbilo bydlet.
Lada má malý byteček, jen kuchyň a malý pokoj, což jí jen pro ni a zatím její dva kocourky stačí. Všichni jsou tam spokojeni a to je hlavní. Tak jsme tam chvíli pobyli, kocouři se divili, co se to děje, ale byli v pohodě a docela se za chvíli nechali i pohladit. Tedy hlavně ten jeden – Juliánek. Flori je dost bázliivý.
Ale jestli čekáte, že vám budu ukazovat byt, tak vás zklamu. Ale mohu vám zase ukázat, jak jsou tam spokojeni kocourci.
To je Floriánek, nově mu vnučka říká Flordulka
To je Juliánek
To jsou pózy, co? A všimli jste si, že se jim nejlépe spinká v posteli a navíc s Ladou? Určitě ano jako já.
Tato fotka se povedla. Vypadá to, jako by měl kocourek něco na hlavě, ale ne, to je na zdi kočičí hlava.
Možná si řeknete, že jsem sem zase nacpala moc těch kočíčích fotek, ale to jsem ještě hodně vybírala, když ony jsou všechny tak roztomilé.
Zdraví vás všechny Ježurka a kocourci