Slíbila jsem, tak slib plním. Po tom velkém focení jsme se pomalu přesunuli do restaurace na oběd. Polovina naší party se vydala držet místo do restaurace a protože naproti bydlí Luky s Ivankou a my s manželem a Ladou jsme u nich ještě nebyli, šli jsme se tam podívat. Mají malý, ale krásný byteček, sice jsme museli vyšlapat devadesát schodů, ale dali jsme to pomaloučku, protože jsme trénovaní z domova. Opravdu to stálo zato, nejen, že se nám tam moc líbilo, ale mají opravdu nádherný výhled na významné části Prahy. To jsem si musela aspoň rychle vyfotit, než jsme se vydali do té restaurace.
No, posuďte sami.
Vltava si krásně teče, ale auta jezdí ostošest
Byla trošku mlha, ale bývá prý vzadu vidět i Pražský hrad
Žižkovský vysílač a jiné
A tady ještě jednou pohled na známý hotel Hilton. Tedy doufám, že jsem si to dobře zapamatovala.
A teď už jsme se vydali na oběd do restaurace, kterou mají opravdu coby kamenem dohodil. Původně tam měl Luky zamluvený stůl pro deset osob, ale seděli jsme doslova „v kotli“, chodí prý tam hodně lidí na obědy a ten číšník, co to Lukymu slíbil, tam nebyl. No, seděli jsme vlastně chvíli jinde, ale pak se všichni domluvili, místa opravdu byla rezervována a tak nás přestěhovali. Tam nám už bylo líp, měli jsme klid a mohli jsme spolu i komunikovat.
Syn seděl naproti se snachou a musela jsem zavolat, aby se kouknul a hezky usmál na maminku
Vedle byl manžel a Ivanka s rodiči
a naproti ti ostatní.
Já jen nevím, proč se všichni dívali zrovna na druhou stranu. Ale to není podstatné. Hlavně jsem chtěla ukázat, že jsme měli krásná místa a připomínám, že to bylo hned po přestěhování a obědy nám přinesli později. Příbory jsou zde ještě nepoužité. A musím říct, že jsme si opravdu pochutnali a najedli jsme se tak, že jsme už doma měli jen trošku ovoce a jogurt. A stačilo.
Po obědě jsme připili Lukymu na další úspěchy ve studiu sektem a povídali jsme si, a povídali a trošku popíjeli…
Já jsem už pak byla ráda, že jsem doma a že se mohu osprchovat a zase si zavázat nohu obinadlem, protože i když jsem moc nechodila, ještě to nebylo zdaleka to pravé ořechové a nožka zase byla trochu oteklá.
Spali jsme s manželem jako miminka. Trošku unavení, ale plni krásných dojmů.
Pro tyhle okamžiky má opravdu život cenu. Seriál končí a já se těším někdy na další promoci některého z mých vnoučat. Loučí se Ježurka.