Je to tak. Moje nečinnost, aspoň co se týče každodenního vaření zítřkem končí. Hned po svátcích nám snacha objednala obědy v jejich školní jídelně. Už jsem o tom psala. Nejen, že nám koupila se synem i jídlonosič, ale denně nám obědy se synem přiváželi. Ochotně a rádi až tak, že jsem dostala od nich emailem i jídelníček na únor. Ale stačilo. Už zvládám, i když s menší prodlevou vařit, tak se přece nebudu jen tak válet. Na knedlíky si ještě netroufnu, protože ta levá ruka je ještě hodně levá a nic neunese, nelze moc přitlačit, ale to už je maličkost.
To je ten červený. Dolní miska je na dvě porce polévky. Pro manžela.
Měli jsme objednáno za leden celkem čtrnáctkrát obědy. Nebrali jsme jen ty, které hlavně manžel nejí. Byla to hlavně sladká jídla, nejen proto, že je diabetik, ale on to nejedl ani předtím.
Chci jen napsat, že jídla byla chutná a bylo toho vždy dost, že jsme si někdy schovali „na horší časy“, tak jsem vařila až v poslední době, ale opravdu minimálně. Denně byla i polévka a manžel si ji dával i třikrát. K obědu, ráno k snídani a pak ještě jednou, protože obědy jsme mívali o něco později než v poledne. Nebyl to ale vůbec problém.
Všechna jídla, která jsme měli, byla dobrá a jako nejlepší za ten měsíc musím vypíchnout jedno, za které by se nemuseli stydět ani mistři ve vaření. Bylo to kuře na paprice s kynutým knedlíkem a všem nám moc chutnalo.
Ve škole vaří většinou omáčky, což mi přijde správné, jídlo je dietní a není moc slané, určitě by byli vedením pochválení. Taková jídla pro děti by měla být ve všech školách samozřejmostí. Jen nevím, zda tomu tak je.
Dnes máme vepřové v mrkvi a bramborem a zítra na rozloučenou drůbeží játra na cibulce s pórkem a dušenou rýží. Dokonce někdy bylo i ovoce, jako třeba zítra na závěr.
Chci a taky musím poděkovat vedoucí školní jídelny a kuchařkám ze ZŠ a MŠ Janov a v neposlední řadě mé milé snaše a synovi. Vím, když bude třeba, děti pomohou. A to je přece krásné zjištění.
Díky, díky, díky vám všem! Teď už musíme sami, ale jeden nikdy neví, že? Ne, nechci nic přivolávat, ale jen tak pro jistotu.
PS: Zatím co jsem psala tento článek a syn se snachou měli přivézt obědy, volala mi teď snacha, že stojí s obědy před školou a volal jí syn, že nevyjede z garáže. Autobus jí ujel, jí je zima a má to těžké, protože veze oběd i domů pro syna. Tak to bylo na ukončenou, doteď to vše šlo. Chudák snacha, štěstí, že už dáme pokoj.
Zdraví všechny Ježurka