Už je opravdu nejvyšší čas, abych se ohlásila z domova. Ano, jsem z nemocnice doma, přijela jsem v pondělí odpoledne, i když ještě ne zdaleka tak, jak bych si přála, ale aspoň jsem doma, i když hodně omezená a dále dopovaná léky.
Na úvod ale musím všem vám, kteří jste mi napsali tak krásné komentáře, mysleli na mne a drželi palečky, opravdu moc a moc poděkovat. Občas mi snacha nebo vnučka přečetly vaše vzkazy, které mne opravdu držely nad vodou.
Ke konci se však musím zase omluvit, že jsem už nezvládala stále opravovat termíny mého odchodu domů. Promiňte mi všichni, kteří jste mne zásobovali telefonáty i zprávičkami do mobilu.
Poctivě jsem si dělala poznámky, abych mohla referovat těm, kteří o to stojí. Vy ostatní to číst nemusíte, ale pro mne je to dost podstatná část mého momentálně nic moc pěkného života, navzdory tomu zůstávám dál optimistkou, i když někdy se slzičkou v oku.
Na úvod přidávám aspoň jednu optimistickou fotku hradu Hněvín, na který jsem koukala z okna.
Trošku jsem přiblížila hrad Hněvín
Okolí nemocnice
A ještě jednou hrad Hněvín z dálky.
To aspoň na úvod, současně se omlouvám, že bude chvíli trvat, než vás všechny oběhnu, ale určitě si postupně přečtu, o co jsem za ty víc jak tři týdny přišla. Pokračování …..
Zdravím všechny – vaše zatím smutná a nemocná Ježurka