Přesně tak. Včerejší den byl pro mne náročný, ale i příjemný. Po převazu sestřičkou z Domácí péče jsem se pustila do vaření, Měla jsem na mrazáku zbytek sekané, tak jsem uvařila k ní cuketové zelí a brambory. Před polednem šel manžel na polikliniku, aby tam vyzvedl syna, který tam byl na vyšetření a musel mít zpět doprovod. Manžel ho přivedl samozřejmě k nám a já myslela, že se s námi naobědvá. Ovšem hlad a chuť k jídlu vypadá jinak, tak si dal jen čaj a brzy si pro něj přijela snacha.
Později odpoledne jsme čekali ještě jednu návštěvu. Slíbil mi vnuk Tom, že mi přijde opravit ten můj počítač. Protože vím, že byl v práci, tak jsem si řekla, že mu musím připravit něco dobrého na zoubek. Udělala jsem rumcajs salát, ten on moc rád a přidala jsem tam feferonku. Protože vím, že už dlouho mají děti mé dcery chuť na BE-BE řezy, tak jsem ještě namazala sušenky, abych jim dala jednu polovinu domů. V podvečer tedy přijel vnuk a přivezl sebou i svou maminku, tedy moji dceru, aby prý nejel sám. Byl čas i na to, abychom si chvíli poseděli a popovídali a Tom se pak vrhl na opravu mého PC. Když jsem na chvíli přišla, abych se podívala, jak mu to jde, tak jsem tady viděla rozložený PC na puzzle a jen jsem koukala, že to úspěšně zase složil dohromady. Je to opravdu šikovný kluk.
Škoda, že sebou také nepřivezli Wallinku, ale venku se čerti ženili, tak ji nechali raději doma, ale zato museli pospíchat, aby doma sama „neplakala“. Později mi dcera volala, že dojeli v pořádku domů, že Wallinka ještě stále vrtí ocáskem a dceři dělá „blízi, blíz“. To mne rozesmálo.
Všem přeji krásný víkend, i když už to nebude nic moc. Vaše Ježurka