Je to pravda, nějak jsem se rozjela, ale teď už nemám zatím nic domluvené. Ale s Alkou jsem se domlouvala už v době, když jsem ležela v nemocnici a ona mne vždy dokázala potěšit tím, že mi dost často volala. To jsme se dřív nikdy neviděly, i když bydlíme v jednom městě, kousek od sebe.
Vlastně nás seznámila Kitty,která v září přijela k nám do Litvínova a my tři jsme se sešly. Tak tentokrát jsme se sešly jen my dvě s Alkou, přišla k nám a mluvím-li za sebe, bylo mi moc fajn.
Začalo to tím, že jsem dostala od Alky email, že by měla tento týden čas, abych napsala, kdy se mi to hodí. Hned ale dodala, že si nemám dělat starosti, že odpoledne kávu nepije, sladké nejí. Že ježka do mé sbírky žádného nesehnala, tak prý přinese lahev červeného vína.
To je celá ona, vtipná vždy, tak ji aspoň znám.
Bylo mi trapné, přece jen nic nenabídnout, tak jsem se dopoledne pustila do upečení sýrových tyčinek a měla jsem radost, že jimi Alenka nepohrdla a že jí chutnaly. Předvedla jsem jí v celé kráse mou obsáhlou sbírku ježků, které mám opravdu ve všech místnostech a pak jsme si sedly a kecaly a kecaly, až jsme zjistily, že už by mohlo stačit. Alka měla absťák na cigárko, tak řekla, že jede domů.
Já jsem si až teprve potom všimla, že ne že nesehnala ježky, ale krásně „střihla“ tři na tašku, ve které přinesla to víno. Tak jsem to aspoň potom ofotila.
Tak, to jsem celá já. Alenko, promiň, že jsem si hned nevšimla a moc děkuji. Uložím do ježčího depozitáře a věřím, že se ještě někdy sejdeme.
Moc všechny zdraví vaše Ježurka