Včera bylo krásné letní počasí, sluníčko hřálo a jednomu je hned lépe u srdíčka, že? Už jsem naťukla, že jsem měla naplánované ještě jedno príma setkání a tak jsem se včera vydala na návštěvu, jen o kousek dál, dvě stanice autobusem. Tam na mne čekala jedna milá blogerka, která je také z našeho města. Kdo netuší, prásknu, že se jedná o Alku, se kterou jsme se už dvakrát viděly. Jednou, kdy nás dala dohromady Kitty, které za toto seznámení moc děkujeme a podruhé, když byla Alka u nás. Tentokrát jsme to otočily.
Naše podívání nemělo konce, já jsem ukecaná a Alka mně statečně sekundovala, měly jsme dvě hlavní témata, tedy kromě toho, co jsme si stačily říct o našem dosavadním životě. Povídaly jsme si žurnalistice, nebo-li novinařině, jak jsem to nazvala já a taky o dětech.
Já jsem později v životě častokrát litovala toho, že jsem nešla na novinařinu, kam mne posílal jeden můj profesor, který mě vyučoval hlavně těsnopis. No a Alka tuto žurnalistiku vystudovala na vysoké škole a ten, kdo navštěvuje její blog tak ví, že udělala moc dobře, protože jí to nejen živilo, ale krásně se to její povídání čte.
Tak uběhly dvě hodiny jako voda a my bychom mohly povídat ještě hodiny. Věřím, že to nebylo setkání poslední, protože nám spolu bylo opravdu moc dobře.
Už jsem se chystala k odchodu, když jsem si vzpomněla, že mám sebou foťák. Tak mne Alka vyblejskla.
A pak jsem si Alenku vyfotila já
A protože se mi mmoc líbila její sbírka opravdu originálních soviček, tak mne u nich Alenka vyfotila.
A tak byl čas jít domů. Plná dojmů a spokojená jsem ještě kamarádce zamávala a odfrčela autobusem dvě zastávky domů.
Díky Alenko za krásné odpoledne a Tobě, Kitty, za seznámení. Všechny vás zdraví sluníčková Ježurka