Letos nám to počasí dává zabrat. Mluvím teď za nás, starší seniory. Takk si říkám, bude-li také tak krutá zima, nevím, co je horší. Já jen za sebe přiznávám, že toho opravdu v těch vedrech moc nezvládám. Nakupovat a taky se trochu „vyvětrat“ chodíme hned po ránu, dokud je vzduch ještě na dýchání.
Třeba dnes jsme byli s nákupem doma už po osmé hodině. A to už bylo vedro po ránu, těžce se nám dýchá a tak neděláme nic. Já sice denně vařím, ale taky dřív, naštěstí nám dopoledne do kuchyně slunce nesvítí, tak to ještě jde. Horší to je, když je potřeba zapnout troubu. To je pak opravdu nedýchatelno.
Hned po obědě (obědváme brzy) jdu provozovat sport zvaný ležink, většinou si u čtení novin případně knížky zdřímnu, abych pak v tom nicnedělání pokračovala. Sedím tedy chvíli u počítače, u knížky nebo u televize. Na nic dalšího nemáme sílu a voláme po dešti. Včera přišla taková kratší bouřka s přeháňkou, jé, to byla paráda – vzduch měl i kyslík. No, ale dlouho to netrvalo, za chvíli bylo zase vedro. Ani v noci se nedá moc spát a prý to ještě nekončí. No, vidím že se máme stále nač těšit.
Já nejsem schopna se soustředit na něco smysluplného, ani mne nebaví ruční práce. Tak odpoledne sedím většinou u televize s nohama nahoře, aby mi náhodou neotékaly a čekám, že snad jednou pořádně zaprší.
Máte to taky tak nějak podobně? Jen lituji ty lidičky, kteří musí v tom vedru opravdu pracovat, nejlíp ještě na sluníčku. Taky slyším každou chvíli houkat sanitky, tak buďme my, starší, opatrnější, abychom ta vedra přežili. Snad ještě bude líp.
Všechny moc zdraví Vaše Ježurka