V pondělí a také v úterý jsem měla nabitý program. V v pondělí jsem byla objednaná na 9,30 hod na internu a v 10,00 hod na oční. Nebylo to ani na jednom místě. Tak jsme ráno ve třičtvrtě na osm objednali taxi a jeli na internu, abychom tam byli brzy a abychom pak stihli další kontrolu na očním. Sestru na interně jsem upozornila na to, proč jsme přišli tak brzy, ale tam bylo opravdu dost lidí a sestra mi řekla, že to nezaručí, to mi bylo jasné. Nakonec to ale dopadlo dobře, opět jsme si zavolali taxi a včas jsme se dostali i na oční na kontrolu.
Paní doktorka mne nepotěšila, že si mám užívat života, že už to lepší nebude, spíš horší. Ta moje Věkem podmíněná makulární degenerace se zhoršuje, nic s tím dělat nejde. Jak jsme si povídaly o životě, tak mi řekla, že máme jít do domova důchodců. Divila se, že manžel téměř v 90 letech chodí nakupovat. Když jsem jí řekla, že je tam se mnou, tak se šla na něj do čekárny podívat. Už zdálky, když ho viděla tak říkala, „ale to je ještě „ŠTRAMÁK“. Manželovi určitě stouplo sebevědomí, a to bylo dobře.
Obědy za nás doma převzala sousedka, měla jsem to domluvené. Domů jsme dojeli zase taxíkem, to bych neušla, tak jsme za taxi utratili 225 Kč. U nás tady pořád staví ten nový most, tak to jinak nejde.
Na včerejšek jsem měla naplánovaný odjezd do Prahy do nemocnice na Homolce, kde mne objednala snachy kamarádka a tak jsme vyjeli ráno v 8,00 hod., byla jsem objednána na 10,00 hod. Koukala jsem, co tam bylo lidí. Jen zaparkovat auto byl problém. Ale všechno jsme stihli, pan doktor, u kterého jsem byla objednána byl fajn, bral mne jako člověka, ne starou babku. Ještě tam jsem stihla RTG jak páteře, tak i kolen, u nás se objednám na magnetickou rezonanci a až budu znát termín, tak si zase zavolám do Prahy k tomu panu doktorovi, aby se vyřešilo, co se mnou dál. Řekl mi, že tam operují i starší lidi než jsem já, tak uvidíme, ale já z toho mám celkem strach. No, uvidíme až podle výsledků té rezonance a případně i RTG.
Domů jsme dojeli kolem 13,00 hod., naobědvali jsme se a a stačilo. Večer jsem zahučela do pelíšku už ve 20,00 hod, jak jsem byla zničená. Hned včera jsem volala mé paní doktorce na neurologii, abych byla objednána na tu magnetickou rezonanci a jsem objednána na tu neurologii na 25. 11. Jsem zvědavá, jak to všechno dopadne, ale moc si od toho neslibuji.
Ještě bych měla absolvovat rehabilitaci na tu zlomenou ruku a kontrolu na chirurgii. Už je toho na mne moc, byla bych ráda, kdyby to už skončilo. Je to hrůza, držte mi všichni palečky.
Zdraví vás všechny Ježurka
Libuško, vidím, že máš opravdu spoustu trápení se zdravím, můžu jen popřát, aby už bylo jen líp. Obdivuji jak jsi přes všechny potíže statečná i tvého manžela, který je ti opravdu oporou.
Zdeničko, moc děkuji za slova útěchy, no není to fakt jednoduché, ale jsou na tom někteří ještě hůř, že? Zdravím.
Libuško,už je na čase, aby jste se přestěhovali. Doufám, že u nového bydliště bude lepší dostupnost jak k lékaři,tak na malé procházky. Už v tom bude výhoda,že nebudete muset do patra.
Lékaře a takzvaná kolečka po vyšetření mám zrovna ta. Jedno ukončil červen a už od září vše začalo znova. Skončím 17 prosince a hned 13 ledna znova. Nedá se nic dělat,tak to máme.
Tobě přeji brzké zmírnění potíží 🍀
Martičko, stáří, jsou-li zdravotní problémy, není vůbec nic pěkného. Až na ty děti a vnoučátka, že?
Libuško, včera jsem na vás myslela, jak se vám daří. A ty jsi měla opravdu perné dny. Ale oba jste to zvládli. Přeji vám pěkné dny, opatrujte se.
Růženko, to jsi moc hodná, že sis na mne vzpomněla „jen tak“.
Libuško,měla jsi opravdu perné dny.Jsi velká šikulka,že jsi to všechno zvládla.Já jsem měla celý týden taky „rozběhaný“-spíše probelhaný.My bydlíme v 1.patře a máme výtah…snažím se belhat pěšky,ale občas se svezu.
Držím ti palce,ale se tobě i manželovi zlepší zdraví ☺
Evičko, to jsi moc hodná. To stáří už se mi tak nelíbí, jak jsem si myslela, že to bude. Ale co nadělám, snažím se. Uvidíme, zde bude ještě líp.
Nejhorší je asi ta doprava k lékařům a čekání. Jsi opravdu šikovná, že to takhle dáváš. Obdiv patří i tvému manželovi. Ať jste v rámci možností zase fit.
Obdiv patří taky hlavné mému synovi, který mne ochotně vozí. Ten se mi fakt povedl.
Prostě Libuško je to tak: doby, kdy jsme chodily pravidelně do kina, divadla, na koncerty či do hospody, jsou pryč. Teď chodíme pravidelně k doktorům. Mně můj ORL doktor říká: Každej čtvrtrok není tak moc na kontrolu. Obvoďačka říká totéž, stejný slova používá i proktolog; do toho nechodím k zubaři, na gyndu; zato jsem byla na sono břišní dutiny; měla bych jít na mamografii (už to jsou zase 4 roky – já totiž nechodím po 2 letech…)!!!
A to nemám nic zlomeného.
Libuško, drž se!
Alenko, to víš, roky přibývají a lépe už bylo, bohužel. Já jsem vděčná Pánu Bohu za to, že to není horší. měj se krásně.
budu držet pěsti, ať ta rezonance dopadne dobře 🙂 přeji vám oběma pevné zdraví a mnoho sil 🙂
Já moc děkuji za palečky, určitě to budu moc potřebovat.
Ježurko, tak to jsi si vážně „užívala“. Návštěvy doktorů nejsou nic příjemného, hlavně mi vadí to čekání. Doufám, že všechny výsledky dobře dopadnou, abyste měli s manželem klidné svátky. Moc Tě zdravím, pá 💗
Děkuji Evičko za to, že na mne myslíš a já se budu snažit a doufat.
Držím ti všechny palce co mám. Jsi úžasná, že to tak hezky zvládáš.
Děkuji moc, Renátko, ale není to všechno tak, jak to vypadá, někdy je mi na nic.