Už jsem o tomto tématu chtěla psát, ale stále jsem si říkala, že ještě počkám. Až dnes si na moji maminku vzpomněla jedna moje kamarádka, tedy Alka, že jsem o ní dlouho nepsala. No, psala jsem o ní vlastně v době, když měla své sté narozeniny, tedy 23. května, ale to asi Alka nečetla, nebo zapomněla.
Tedy pokračuji o tom, co bylo dál. Maminka byla od loňského ledna u dcery, kam přišla od bratra z Plzeňska. Bratr se švagrovou chodí ještě do práce a maminka už potřebovala celodenní péči. Vzala si ji k sobě tedy moje sestra, která bydlí v Brně a tak se prakticky maminka vrátila „domů“. Sestra je v dobré tělesné kondici, je o čtyři roky mladší a je už sama. Starala se o maminku vzorně, denně jsme si volaly, jak s maminkou, tak se sestrou, až začaly problémy. Maminka přes den pospávala, tak jsme myslely, že z toho byla celá popletená. Ale stav se zhoršoval, maminka si nedala vymluvit, že to, co říká, není pravda a byla z toho vždy rozčilená. Vyvrcholilo to tak, že odmítala být v bytě, že to není její „doma“, že chce pryč. Bylo to nepříjemné, sestra nevěděla, co dělat, radily jsme se, ale nic jiného jsme nevymyslely, než zavolat záchranku. Bylo to po deváté večer, tak přijeli a odvezli si maminku sebou. Skončila na psychiatrii. Diagnóza zněla: demence. Už jsme to oplakaly, že tam zůstane. Ale maminka je opravdu „držák“. Byla v nemocnici měsíc a vrátila se zpět.
Jenomže jsme se bály, že se to všechno vrátí a bylo nám doporučeno, abychom maminku daly do pečovatelského domu. Už dříve, ještě když bydlela u bratra,, tak řekla, ať ji někam dáme a když jsme se sestrou zjistily, že je v Hrušovanech, kde jsme dřív bydlely dům s takovou pečovatelskou službou, zaměřený na nemoci s Alzheimrem, tak jsem si řekla, že to zkusím se zeptat pana starosty, s kterým už jsem byla v kontaktu z dřívějška, protože bylo plně obsazeno. Všechno jsem mu popsala a on byl moc hodný a ochotný pomoci. Bylo to v době korony, tak nám bylo přislíbeno, že to zkusí po té pandemii. Jedná se o malé zařízení v hezkém prostředí pouze pro dvacet lidiček a mají tam také ležící pacienty.
Ano, nebudu to prodlužovat, maminka je tedy tam, všechnu starost o všechno převzala sestra, která tam za ní třikrát týdně z Brna jezdí. Není to daleko, jen dvacet minut vlakem a od nádraží coby kamenem dohodil. Maminka funguje, vzhledem k věku to jde, ale maminka to nemá jednoduché, protože nejen, že nevidí, ale je „ležák“. Už ji nebaví život a já se jí ani nedivím. Ovšem dostala za úkol vydržet, že snad zvládnu se tam za ní ještě podívat. Už jsem to měla jednou naplánováno v čase jejích stých narozenin, ale to zrovna měla ty problémy s pamětí, tak to nešlo. Já bych ještě ráda maminku viděla, tak jsem jí požádala, ať se snaží ještě přežít a já se zase budu snažit, abych zvládla tu cestu ještě kousek za Brno.
Voláme si denně v přibližně stejnou dobu, ona si ráda popovídá a my jsme všichni tři rádi, že to takhle dopadlo a držíme mamince stále pěsti.
Nakonec ještě jednou vkládám fotku maminky s námi třemi, jejími dětmi v době, když slavila devadesátiny.
Všechny zdraví vaše Ježurka
PS: Teď právě u nás bouří, ale zatím déšť nikde. A už konečně prší.
Nevím proč se mi objevila fotka nahoře i dole. Omlouvám se.
Libuško, hlavně, že se maminka dostala do zařízení, kde je o ni dobře postaráno. Manželovi rodiče také byli v DD ve Ždírci, kde je i oddělení pro klienty s Alzhaimerem a moc dobře se tam o ně starali.
Držím palečky, aby ses mohla za maminkou podívat.
Opatruj se a měj pěkné dny.
Já doufám, že maminka ta, dožije aspoň trochu spokojená.
Člověk to ani ve stáří nemá jednoduché. Tvá maminka se dozila vzácného věku, má dobrý kořínek, Ty také a tak vám oběma držím palce aby se vaše setkání vydařilo. – K té fotce: i mně se stalo, že je fotka pod nadpisem a na konci článku. Je to nastavením, ale zatím jsem nepřišel na to jak to změnit.
Jiří, moc ti děkuji za přáníčko. Já na tom nejsem tak zdravotně fit jak byla vždy maminka a myslím, že tedy ještě nějaký čas bude.
Libuško určitě to zvládneš,piš a dávej fotečky,mohu si tě uložit na oblíbené blogy???
Miluško, co je to za otázku? Bude to pro mne čest. Tvé výlety a zahrádku mám moc ráda.
Libuško,já Ti opravdu rozumím.Moje mamka taky nakonec jen ležela a dívala se „do nikam“.Přijeli jsme za ní z druhé strany republiky,ona nás nepoznala.Bolí to ještě dnes.
Přeji hodně sil,Libuško.
Evičko, musí to být moc smutné. Moje maminka si nás ještě naštěstí pamatuje, voláme si denně a i po té příhodě si opět pamatuje celkem dost.
Milá Ježurko!
Moc hezký článek o mamince. Často na ní taky myslím a je obdivuhodné jak to všichni zvládáte. Přeji Ti, aby ses mohla ještě za maminkou podívat. Hodně zdravíčka a co nejméně bolestí. Otavínka
Děkuji Haničko, to je i moje vroucí přání.
Dobře jste to vymysleli v rodině, hlavně, že je o maminku postaráno. Držím Ti palce, aby ses s maminkou sešla.
Děkuji za palečky, maminka dostala za úkol VYDRŽET dokud nepřijedu.
Libuško, maminka má tuhý kořínek. Stovka je krásný věk a k tomu už to popletení asi patří. Měli jste štěstí, že vám maminku přijali. Doma by to už nešlo. Je to od vás do Brna daleko, ale snad tu cestu zvládneš, abys maminku ještě viděla. Snad budeš mít i štěstí a trefíš se do chvilky, kdy tě bude vnímat. Držím palce.
Je fajn, že je o maminku postaráno. Ono je to opravdu velmi těžké, zvláště když už rodiče nejsou zcela soudní. Je to náročné psychicky. Sestra ji často pravidelně navštěvuje, tak se má maminka na co těšit. A jistě bude potěšena, když uvidí i tebe, jakmile se odhodláš k cestě do Hrušovan. Je to dálka, ale kdo ví, kolik těch setkání ještě bude. Přeji tobě, manželovi, celé rodině, i mamince hodně zdraví.
Jsem ráda, žes o mamince zase napsala – jste obě neuvěřitelné ženy.
A inu ano – koncem května jsem na blog moc nechodila, furt jsem řešili elektrorevizi společných prostor v baráku, do toho opruzovala sousedka Táňa a tak…
Měj se hezky, pozdravuj muže a držte se oba.
Libuško, blahopřeju ke 100. narozeninám maminky. Vím, že už má dost těžkostí, ale – neznám žádného 100 letého člověka. Sice se někteří dožívají více, ale nic o nich nevím. Určitě je v zařízení o ni dobře postaráno. Držím palce, ať se sejdete. 🙂
Libuško, přeji mamince hodně zdravíčka. Dožila se krásného věku.
Tobě přeji také kopec zdraví, abyses mohla za maminkou vypravit.
Měj se hezky. 🙂
Tak se to povedlo a maminka je snad konečně v dobrých rukách.