Je tradiční doba dovolených. Už jsem déle smířená s tím, že to už pro mne není. Bohužel. Ale zase na druhou stranu mám na co vzpomínat. A že jsme si s manželem dovolených užili, když to ještě šlo. Nejen u nás v Česku, na příspěvkových pobytech v lázních, ale také v zahraničí. Tam jsme jezdili jak na pobytové dovolené u moře, ale i na poznávací zájezdy. Dodnes na všechny dovolené moc rádi vzpomínáme.
Do lázní jsme jezdili na třítýdenní pobytys léčbou na pohybové ústrojí. Vždy nám to na chvíli pomohlo, mohli jsme jezdit jednou za dva roky. Tedy jen do té doby, dokud jsme byli aktivní v práci. Pak byl utrum.
Na dovolenou k moři jsme jezdívali pár let většinou do Itálie, to když byla vnoučata ještě malá. Jezdili jsme autobusem a celé rodiny. Tedy my s manželem, děti a vnoučata. Já si upřímně nedokáži představit, že bychom jeli sami dva s manželem. To by byla nuda. Takhle to bylo perfektní.
Naposledy jsem byla na dovolené v Bibione v roce 2006. Tam jsem měla takové problémy s páteří, je jsem nemohla nic, ani sedět, ani ležet, stát už vůbec ne. Bolestí zkroucený obličej a s pomocí dětí z obou stran mne dovedly do auta, ovšem napřed vnučka zavolala naši delegátku. Ta mne odvezla k paní doktorce, vnučka jela se mnou, protože uměla anglicky, kdyby bylo potřeba. Čekárna byla plná lidí,, ale když mne viděli, jak sotva jdu s oboustrannou podporou, tak mne pustili dovnitř.
Paní doktorka mne upřímně litovala a o to víc, když jí vnučka sdělila, že se večer vracíme autobusem zpět do naší republiky. Dostala jsem na cestu dvě injekce a recept na prášky na bolet, které jsem si měla brát po čtyřech hodinách a ještě navíc ukázala vnučce, jak mi bude píchat injekce. Chudinka z toho měla větší strach než já. Autobus mi zastavil tam, kde mohl, abych dostala tu patřičnou injekce i tam, rodina mne obklopila, abych nemusela vystrkovat zadek na lidi vedle a jeli jsme dál.
Ráno se vnučka přišla na mne podívat a s radostným výkřikem „babinko, ty žiješ?“ se jí hodně ulevilo. Vždyť neměla ani ponětí o tom, jak se píchají injekce. Studovala v té době na gymnáziu.
Když jsem potom doma šla ke své lékařce a následně k neuroložce na pokračování léčby, tak mi moje praktická lékařka řekla, že do ciziny už ani náhodou, že mohu jet tak akorát do Pelhřimova. Tak to bylo moje poslední moře, ale přiznávám se, že moc ráda vzpomínám, jak nám tam bylo fajn. Ale co, moje maminka nikdy v životě nebyla nejen u moře, ale ani na žádné dovolené, přece jen to nebylo dříve tak samozřejmé. No a mamince je sto let, tak tomu určitě všichni rozumí.
Tak jsem zkoušela najít poslední fotku z Itálie, ale nezdařilo se, ale to snad tak nevadí, však já to příště zvládnu. Všechny Vás zdravím a přeji krásnou dovolenou. Já ji mám už jen ve vzpomínkách. Zdraví vás Ježurka
Libuško, máš na co vzpomínat. My již hodně let brázdíme o dovolené naši zemičku. Je zde všude krásně, takže my ji máme prodovolenkovanou a dříve i se Slovenskem téměř celou. Stále je co objevovat. Letos jsme se toulali týden v Jeseníkách, čeká nás ještě s nejmladšími vnoučaty jako obvykle poslední dovolenkový týden v srpnu tentokrát v Českém Ráji. Zatím díky hůlkám můžu v kopcích jakžtakž vegetit. Libuško, vždyť i okolí Litvínova je pěkné na procházky, tak přeju pěkné slunečné dny. 🙂
Zdeničko, my už těm vycházkám moc nedáme, dříve jsme toho nachodili opravdu dost. Teď jsme rádi, že zvládneme nákup, pak vařím, a po společném umytí nádobí padám na gauč. No, díky Bohu za to, že to jde aspoň tak.
Libuško, i přes tu patálii se zády máš na co vzpomínat. My u moře nikdy nebyli a nevím, jestli se k němu někdy podíváme. Jak jsou zdravotní problémy, tak se člověk bojí cestovat.
Tomu rozumím, Růženko. Já už teď nemohu nikam, bojím se i jet k sestře do Brna, i když bych ráda, protože tam kousek žije maminka, ale s tou mou „dírou v břiše“ už to fakt moc nejde. O tom, že bolí kolena a páteř ani nemluvím. Ale nestěžuji si. Už jsou tady roky.
Milá Ježurko!
Vše, co je nové je trochu složitější. Máš hezký dekor na blog cool. Taky mám nyní hrozné trápení se zády a nějaké cestování kamkoli je pro mne doslova beznadějné. Kdo Ti to dělal, vnuk? Laděnka má zítra jmeniny, že? Ať se Ti tu líbí. mne moc. Otavínka
No, na cestování už taky, Haničko, nemám. Tady mi toho vnuk nic neděla, udělal to vlastně z velké části náš nový admin, něco jsem dodala já, vnouček jen drobně poradil, ale v podstatě to prý mám hotové. Jen se to všechno naučit. Laděnce jsem vše vyřídila.
Ježurko, vidím že jsi taky na novém a je to příjemné místečko. I když poslední dobou moc nenakukuji, přesto jsem ráda, že vím, kde jsi!
Taky jsem na novém, pokud někdy budeš chtít, proklikneš mě přes jméno v komentáři.
Přeji příjemný pobyt a hodně dalších pohodových článků.
Vendy, nově pod jménem Eumenidas
Libuško,potom,že nic nedáš, ale dáš aa dávej dále počteníčko. Miluš
Děkuji, Miluško.
Tak nějak se neukázal komentář,asi máš nastaveno ke schvalování? Miluš
Ano, je tady nastavený komentář na povolení. Tak to musíme akceptovat.
Já pořád tvrdím, že pokud člověk může, má cestovat a poznávat a ne, že si to nechá až na důchod. To pak nemusí vyjít z různých důvodů. Já bohužel do lázní nejezdila, což byla chyba, chytří byli ti, kteří využívali všechny ty výhody a příspěvky. Tak jak to píšeš… To píchání injekcí chápu, také jsem to podobně zažila, ale člověk si poradí, když musí. Máte na co vzpomínat – dovolené, lázně,, ze svého pohledu nechápu moc ty, kteří sedí doma a nejsou na tom finančně špatně. Moji rodiče by také toho moc nepojezdili, nebýt mne. A babičky? Ty nebyly vůbec nikde, myslím na nějaké dovolené. Hezké zamyšlení to je.
Je to tak, dnes už máme jenom vzpomínky, protože náš zdravotní stav už nám nedovolí nic jiného, než nákup a ne moc chodit, ale trochu aspoň musíme denně, jinak bychom přestali úplně. Ale dřív jsme jezdívali na dovolenou několikrát do roka, na moji rodnou Moravu také, což teď už asi nedáme, ale ráda bych ještě viděla maminku, tak se snad ještě pokusím, dokud ji mám.
Hezky jsem si početla a je fajn, že máš na co vzpomínat.
Na všechny dovolené vzopúomínám ráda. Jak zahraniční, tak tuzemské včetně lázní.