Tak jsem měla tento týden jeden den strašně velkou potřebu něco napsat, prostě pocit, náladu a tak a nechtělo se mi o tom jen mluvit. Nevím, jestli ještě si i babičky zakládají blogy, moc jich asi nebude, ale na druhou stranu zase, když si mohou babičky „brouzdat po internetu“, tak proč ne psát, když je tady ta potřeba. No a moje vnoučátka mě vlastně pořád něčemu novému učí hlavně na internetu, protože základy na PC jsem stačila zvládnout ještě v zaměstnání a když jsem si asi tak po 5 letech, strávených v důchodu, rozhodla koupit si PC domů, tak jsem zjistila, že jsem to kupodivu nezapomněla (ani psaní všemi deseti) a měla jsem z toho fakt radost. No a postupně, když jsem chtěla znát něco nového na internetu, který jsem si nechala zapojit asi po dalších 5 letech, ptala jsem se vnoučátek. Mají na mne víc času a určitě víc trpělivosti, když to hned nevím. No ale tak zlé to snad zase se mnou nebylo, dokonce jsem se naučila pochopit něco i dál, než bylo vyřčeno a moje krédo je, že když něco nevím tak se zeptám, no a dostal mě můj vnouček Lukášek, když jsem něco pochopila dřív, než on očekával a napsal mi na icq, že jsem SUPER BABČA! To mě fakt dostalo a tak proč ne blog, že? Tak až budu mít zase nějaké nutkání, že se musím někde „vykecat“, tak jdu sem. Aspoň doufám, že to tak bude fungovat. Tak zdravím všechna 4 moje zlatá vnoučátka, no samozřejmě i děti a ne, abyste se mi smáli!