Tak jsem konečně měla všechny „doktory“ za sebou, byl to ale fakt perný měsíc, tak jsem mohla jet za maminkou do Hodyně, no a samozřejmě taky za bráškou, u kterého v baráčku bydlí. Jezdím většinou tak na 2 – 3 dny, jednak proto, že tam nejezdí autobus tak často, jak bychom chtěli, ale také proto, aby tady doma nebyl manžel dlouho sám, ona samota je krutá. No tak tedy: v pátek odpoledne odjezd z Mostu do Kralovic, odtud mě už bráška vezme do Hodyně autem, protože tam žádný bus nejede, no a zpět to jede až v pondělí odpoledne z Kralovic a tam zase musím s bráškou. Jinak bych tam nemohla jet (jo, ještě je tu možnost, vzít si taxi, ale nemají sazby pro důchodce) a to bychom byly s maminkou obě moc smutné.
Tak jsem tedy teď v pátek vyrazila. Cesta proběhla v pořádku, v Kralovicích jsem sedla k bráškovi do auta a jeli jsme prakticky se všemi obyvateli tohoto baráčku domů do Hodyně. Maminka jezdí do Kralovic 1 x týdně na nákup (s bráškou), protože v Hodyni není VŮBEC NIC. Švagrová tam zase prodává v jejich zlatnictví, synovec tam přijíždí ze školy vždy v pátek a bráška musí dělat taxíka ať se mu to líbí nebo ne. Ale jinak je tam opravdu moc krásně.
Byly ještě krásné oba víkendové dny, posezení v zahradě na lavičce v tom božském tichu a v zeleni byla oáza na nervy. No a protože bráška musí pořád něco nového vymýšlet, přistavovat, opravovat a předělávat, nedá si pokoj, tak loni začal SÁM stavět sklep. Hloubil ho do stráně, teda dost zabíračka, když jsem viděla tu „díru“, ale potom ještě té práce, perfektní i mravenčí, ale dílo se podařilo a moc. Sklípek je hotový, má 2 části: v té zadní místnosti jsou demižony s vínem (1 min. na 35 litrů, většina na 50) a to je jich tam odhadem takových 10 – 12, některé už obsahují hotové víno, červené nebo bílé, ale také takové, které ještě „kvasí“. Má tam také světlo, rádio, hodiny, vodovod i s malou „kašnou“, která má už dnes podobu ze starožitnitcví, no paráda. V té přední místnosti má prostor na potraviny.
No a vínko hotové, i to, které zatím kvasí, si bráška vozí přímo z jižní Moravy, a je prvotřídní kvality. O tom jsem se mohla sama přesvědčit. Pozval mě i maminku na posezení do sklípku na ochutnávku tohoto moravského vínka, které bylo vážně skvělé! Moc jsem si pochutnala a zavzpomínala na „staré zlaté časy“, kdy jsme u nás na Moravě v době, když jsem tam ještě bydlela nebo často dojížděla k bráškovi, mívali tyto „sedánky“ častěji. Protože už v těch „mých“ letech je člověk opatrnější na vše, ale hlavně na své zdravíčko, vyšly jsme s maminkou ze sklípku po hodince moc spokojené, ale fit a s dobrou náladou. Takže musím brášku ještě jednou pochválit, stavěl to vše opravdu sám a perfektně, ale jednu chybičku jsem mu musela vytknout. Já totiž odjakživa, když 1 skleničku vypiju, tak 2 hned musí „ven“ a on tam nemá WC, ale to je maličkost, ne?
Díky, bráško!