Ano, myslím to téměř doslova. Je pravda, že emoce také dokáží své, ale také je pravda, že „čas je ten nejlepší lékař“.
Když jsem se před 27,5 lety setkala prvně s „bejvalkou“ mého muže, myslela jsem, že by mě najraději utopila na lžičce vody, a ty negativní prognozy! No, na jednu stranu se jí nedivím, tytéž pocity jsem měla já, když si můj manžel – otec mých malých tehdy dětí – našel o 10 mladší milenku, později manželku. Ale jak jde čas, je vše OK. S „macechou“ mých dětí normálně komunikujeme, když se potkáme (kdysi jsme taky byly kamarádky, tak proč ne!), no a už se dokážeme bavit i s „bejvalkou“ mého muže. Samozřejmě, že hlavně o dětech, myslím těch, co jsme měli každý z předchozího manželství, já tedy 2 a manžel 1.
Když tak uvažuji, vůbec by mi už nevadilo se setkat v takové „širší“ rodině se všemi najednou, jak jsem to viděla v jednom filmu a to jsem si tenkrát ťukala na čelo, jak by toho byl někdo schopen. A vidíte, byl! Lidi se mají mít přece rádí všichni, jak by bylo na světě krásněji!