Probudila jsem se jako téměř každé ráno s úsměvem na tváři, manžel hlásil, že ho výjimečně nic nebolí a to bylo asi tak všechno pěkné.
Asi za 5 minut jsem se ho ptala, proč si utírá (zpocené) čelo? A hned mi také nebylo do smíchu a taky jsem se celá „opotila“. Byl jako vždy na WC a to, co z něj vyšlo, nebyla moč, ale téměř čistá krev! Protože má již delší dobu zdravotní problémy a letité problémy s prostatou, na nic jsme nečekali, naštěstí dnes „ouřadovali“ u nás na urologii, tak tam šel. Musel sice cca 2,5 hod. čekat, ale vzali ho. Pan doktor mu na sono přístroji zjistil něco, co se mu nelíbilo v močovém měchýři a řekl, ať se zajede objednat do Mostu na polikliniku na vyšetření CT. Sestra nevěděla, jestli ho vezmou hned (?!) nebo ho musí objednat, ani kdy, nevěděli ani jestli mu pak po vyšetření dají zprávu do ruky nebo pošlou k nim, no paráda. Teď už vím i já, že na CT břicha musí být „příprava“, jak tomu tam odborně říkají, že to nejde jen tak, no to předbíhám.
Doma jsme něco jen rychle „zhltli“ a jeli oba do Mostu na polikliniku.
V tramvaji do Mostu krátce před stanicí – Cesta do Kopist najednou slyším ránu. Myslela jsem, že někomu spadla taška. Ne, nebyla to taška, upadlo jedné paní celé tělo. Prostě se tak svalila ze sedačky na zem jako pytel brambor. Cestující se jí hned snažili pomoci, paní byla v bezvědomí, netrvalo to ale dlouho a probrala se. Řidič tramvaje zastavil, někam se i volalo, ale vše nebylo slyšet, pak ten řidič něco napsal a ta paní mu to musela podepsat, že to vydrží do Mostu, asi nechtěla sanitku, si myslím. Jenže po chvíli jí zase nebylo dobře, starala se tam o ni jedna taková slečna, asi byla „od fochu“, zavolali sanitku, ta slečna s ní vystoupila, že tam taky jede a za chvíli jela kolem nás houkačka už směrem do nemocnice. Jen jsme ujeli 1 stanici, paní vzadu zase na někoho křikla jménem, zhroutil se tam na kočárek jeden stojící mladík. Další kolaps. No, to už bylo na všechny až příliš. My s manželem jsme na tom nebyli také psychicky nic moc a ještě tohle! Cestujcící říkali, že to byla ale nějaká „prokletá“ tramvaj.
Po příjezdu do nemocnice jsme šli na odd. RTG, jak bylo řečeno manželovi, ale tam nás jen „přesměrovali“ na CT, pozvali manžela dál, sestra mu vysvětlila, co má udělat před příjezdem na CT, dostal léky a světe drž se, objednali ho UŽ na 11. 12.!!! To je fofr co? Teď zase budeme netrpělivě čekat, jak mu bude, zda to přejde a hlavně, jak to dopadne.
NO ŘEKNU VÁM, TO BYL ZASE DNESKA DEN! Snad zase bude líp!