Ano, toto je moje sestřička, konečně jsem ořízla a zmenšila jedinou fotku, kterou mám v databázi, je asi rok stará, tedy ta fotka.
Moje sestra se jmenuje Zdeňka, mimochodem moje dcera má jméno po ní. Myslela jsem si, že to dceři přinese více štěstí, než jméno po mně, to nedopadlo, jak jsem již psala.
Tedy sestra je o 4 roky mladší než já a vůbec jsme obě hodně rozdílné. Já jsem jeden čas trpěla utkvělou představou, že nejen „malého“ bratra, ale i ji jsem musela občas hlídat a tudíž byla nespravedlivě nařčena, když se něco stalo, ale dnes už to tak neberu.
Sestra tedy šla studovat ekonomickou školu (rovněž tehdy Hospodářskou), ale původně jen na 2 roky, tu nižší, ta dnes již neexistuje. No ale hned po dokončení pokračovala dál a školu zakončila maturitou. Byla taky odvážná, brzy se odstěhovala od rodičů, již v 17 letech si našla podnájem v Brně a už se pak domů nevrátila. Tuším, že se ve 22 letech provdala a ve 24 měla prvního syna Radka. Ten je o 2 roky mladší než moje dcera a o 7 než můj syn, ale v mládí se u babičky docela užili. Moje sestra byla vždy hezčí a štíhlejší než já, měla vždy lepší práci, víc peněz, však to určitě znáte. Po 11 letech po Radkovi, tedy ve svých 35 letech se jí narodil druhý syn Dalibor. Měla vždy hezké a spokojené manželství, té se to asi povedlo po našich rodičích, což jsem chtěla původně i já. Oba synové jsou hodní a chytří, oba mají vysokoškolské vzdělání, jakož i jejich manželky. Od Radka má sestra 3 vnoučátka a Dalibor s manželkou čekají miminko letos v květnu. Moje sestra, ač už je jí 64 let, tak pořád chodí do práce. Myslím, že by tomu tak nebylo, kdyby…. no to je právě to slovo, co má velkou sílu. Když jí bylo 57 let, ovdověla. Bylo to náhlé, rychlé a hlavně bolestné. Hodně dlouho na tom byla psychicky moc zle, bez prášků neusnula, každý večer plakala a až do loňského roku měla doma všechny manželovo věci. Nezapomene na něj nikdy, měli se opravdu moc rádi, ale bohužel, život jde dál. Tak proto ještě pořád chodí do práce, dokud jí tam budou potřebovat (pracuje na Finančním úřadě v Brně), aby ji doma nehonily chmurné myšlenky.
A v čem je hlavně teď lepší? Má zdraví jako křen. Nechci to zakřiknout, ale co ta zastane práce, ta vůbec na rozdíl ode mne neví, jestli nějakou páteř vůbec má. Pracuje na zahradě, zastane všechnu práci nejen v práci ale i doma a když i na 2 dny přijede syn Radek, který bydlí ve Zlíně s celou rodinou (3 dětí!), nejenže pro ně napeče, navaří, ale po jejich odjezdu musí dát do pořádku i ten byt, který bývá zpravidla vzhůru nohama. Ale dělá to ráda, aspoň prý se doma nenudí.
Popřála bych jí, aby jí ta vitalita ještě hodně dlouho vydržela! Bude mít zase brzy další vnoučátko, které asi bude muset občas i ohlídat (Dalibor bydlí v Brně), tak ji bude potřebovat! Jo a taky ještě jezdí dost často z Brna k mamince do Kralovic, nejen na návštěvu, ale aby jí i „vygruntovala“ , protože já už toho moc nezmůžu, bohužel.
Tak to je moje sestřička. Vzájemně používáme tohle oslovení, tak jsem ho použila i tady.