Ano, tak to je ona. Manželka mého syna, moje snacha nebo se také říká nevěsta, ale já ji beru jako svoji, nebo chcete-li naši, tedy proto naše Milča.
Jmenuje se Milada a kdyby bydlela v dětství v Litvínově a ne v Horním Jiřetíně, chodili by s Láďou do stejné třídy. Je ale o půl roku starší, než můj syn (za to si od něho opravdu „užívá“, když si ji dobírá), i když řeknětě! No jasný, vůbec na to nevypadá, vypadá daleko mladší, je hodná, hezká, chytrá…. no já vím, někdy méně znamená více, ale proč jí upírat to, co jí evidentně náleží, že? Studovala Pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem, syn jí byl i na promoci, no a pak byla svatba. Úspěšně vyučuje na Základní škole v Janově, za což jí určitě patří poklona, víme všichni, jak to tam vypadá a protože jako jednu z aprobací má ruštinu, která je už delší dobu víceméně pasé, dala se dále do studia a zvládla další státnice, tentokrát ze speciální pedagogiky a tam je nejen dle mého názoru fakt dost dobrá. Žijí spolu všichni čtyři v domku v Horním Jiřetíně, který zdědila po svém strýci, který jí byl od mládí poručníkem místo tatínka, o kterého brzy přišla a hned vedle má svůj domek její maminka. Ne vždy je to výhoda, ale myslím, že to přežívají všichni ve zdraví. V poslední době se doslova „vrhla“ se synem a mužem na bowling. I když jí to její páteř nedovolí ho hrát, tak aspoň s kamarádkou Klárou organizují. Založili bowling klub, pořádají turnaje, což obnáší i záběr na volný čas, ale jak vím, moc ji to baví nejen proto, že můj vnuk a můj syn, tedy hlavně vnuk, jsou úspěšnými hráči. Jsem ráda, že jim to doma klape, že se mají rádi a věřím tomu, že to tak zůstane navždy. Máme ji všichni moc rádi.
Na fotce jsou spolu na oslavě naší stříbrné svatby. Sluší jim to, že? To bych řekla.