Syn mě udělal babičkou, když mi bylo 47 let. Není to moc, ale taky ne málo. Pamatuji se, když dne 25.2.1988 „vtrhl“ do mé kanceláře a řekl, že se mu právě narodila dcera LADA a mně moje první vnučka. Byla to velká radost, maminka i dcera byly OK a já se nemohla dočkat, až si ji budu moci pochovat.
Ano, to je ta první a až uvidíte ostatní tři vnoučátka v podobném provedení, věřte, že je těžko rozeznáte. Já je poznám určitě, vždyť mají taky něco ze mne. Jistě nemusím psát, jak byla kouzelná, nejen jako úplně nejmenší, vydrželo jí to samozřejmě pořád a doufám, že ještě dlouho vydrží, ale miminko je miminko. Dnes už se se mnou nepomazlí žádné vnoučátko, že?!
Pamatuji si, jak strašně ráda kreslila, tím nechci říci strašně, ale ráda, jeden čas si vymýšlela modely, ale fakt měly hlavu i patu. Jinak by vůbec už jako dítě mohla psát verše i příběhy a dokonce si myslím, že měla i na to, aby si to sama ilustrovala. Ve škole žádné problémy, byla vždy ctižádostivá a velmi nadaná. A taky jí hodně dobře šly psát verše, to už jsem tady v jednom mém příspěvku psala. Teď jsem našla veršíky, které mi napsala 3.5.1999 k narozeninám, to jí tedy bylo 12 let :
Hodně štěstí,
hodně zdraví,
babině, co narozeniny slaví.
Buď pořád v klidu, v pohodě,
nejlíp to půjde ve vodě.
V klidu do vody si vlez,
vidíš, támhle je les.
Do lesa udělej výpravu,
to ti zvedne náladu.
Hlavně, pořád se jen směj,
jo a nad dortem si něco přej!
No a tyto verše doplňovala samozřejmě krásnými obrázky, na tomto je Ferda Mravenec, fakt zdařilý a dva ježci. Tedy já a děda.
Je pravda, že jsem si Laděnky coby hlídací babička fakt neužila. Jednak se narodila v době, když jsem ještě musela chodit do práce a pak, druhá babička byla blíž a byla sama, tudíž měla víc volného času. Ale když už na mne přišla řada (to byl stav nouze), tak jsem si to užila. Taky se pamatuji, když se jí narodil bráška Lukáš, tak si pro něj vybrala jméno a dělala mu už jako malá chůvu.
Také moc ráda vzpomínám na to, jak „naše čtyřka“ jezdila na poznávací zájezdy do ciziny. Tedy já, děda, druhá babička a Lada. To byly zájezdy od ZŠ v Janově, Lada byla čerstvej „puboš“ a bývalo to moc hezké. Taky si pamatuji, když jsme jezdili do Itálie k moři coby „Hujerovic“, jak jsme si my dvě, tedy já a Lada začaly „špitat“ takové ty holčičí řeči, Laděnka byla zvídavá a ptala se mě na docela „intimčo“ (ne došlova) a mně to kupodivu nevadilo si s ní po pravdě o těchto věcech povídat. A to už je taky hezky dlouho.
No a jak šel čas, byl tu konec základní školy, nástup na gympl a než jsme se nadáli, byla tu maturita s vyznamenáním (tedy pouze s jednou dvojkou).
Tak tady je fotka z maturitního plesu, kde tančí se svým milým tatínkem, tedy mým synem. I když on se netváří nic moc, byl a je na svou dceru pyšný. No a po maturitě zkoušky na VŠ. V Praze, kam moc chtěla, to nevyšlo a nevyšlo to ani na Palackého univerzitu v Olomouci. Tam nakonec šla do nultého ročníku (za dost peněz) na svou milovanou japonštinu a k tomu angličtinu, už ne tak milovanou. A ukázala všem, že na to má!!!!! Nakonec byla ráda, že šla do Olomouce a ne do Prahy. Zkoušky i zápočty téměř všechny na první pokus a šup, postoupila do 2. ročníku, kde je nyní a kde už zase bude za chvíli končit. To to letí!!!!!!!!!No, já si myslím, že bych mohla být spokojená nejen já, ale se svým životem i moje první vnučka. Sice vždy říkala, že žádné „parchantíky“ nechce, ale já si myslím, až potká (a věřím, že to bude brzy) toho pravého, tak bude zase všechno jinak. Přeji Ti, milá Laděnko, nejen úspěšné dokončení vzdělání, práci, jaká by Tě bavila (a ta, která by Ti šla, to je určitě PSANÍ) a v neposlední době abys potkala tu VELKOU LÁSKU, která na každého někde čeká! Mám Tě ráda.
A ještě nakonec jedna aktuální fotka, která mi byla schválena.
HODNĚ ŠTĚSTÍ, LÁSKY, POHODY A VŠECHNO NEJ!