Tak a slibuji, že toto je poslední „akt“ a už je barevný, no vývoj jde pořád dopředu. Ano, ano, to je ten můj nejmladší „poklad“, tedy Tomášek, narodil se 26.4.1997 a tedy bude mít teď v neděli krásných 12 let.
No a tak velkou radost měla jeho o 4 roky starší sestřička, když se narodil. Byli jsme v porodnici hned 2. den a pamatuji se, když při koupání plakal, tak se divila nahlas: „Proč tak ječí?“ Ale jinak se jako malá o něj dojemně starala.
No a tady už jsou jeho 1. Vánoce a my s manželem byli samozřejmě u toho. No u Tomáška jsem vlastně já byla nejvíc. Říká se, že ty starší děti si užijí babičky a dědy nejdéle, ale z vlastní zkušenosti bych řekla, že ale zase nejvíce. Tomášek byl vlastně moje poslední vnoučátko a taky jediný, kterého jsem si fakt vychutnala. Narodil se, když jsem 4 měsíce předtím odešla do důchodu, tak jsem mohla často dělat „hlídací babičku“ a dělala jsem to opravdu ráda. Vodila jsem ho do školky, když začínal a bylo mně hůř než jemu. Poctivě jsem tam na něj zkraje čekávala 0,5 až hodinu a pak jsme šli k nim domů, kde jsme společně vařili a po příchodu ze školy nám pomáhala i jeho sestřička Terezka. Moooooc ráda vzpomínám. Školka mu taky moc nevoněla, začalo se mu tam líbit až ten poslední rok, než šel do školy.
No a už je to tady. Další „důležitý“ školák. Ale jako všechna moje vnoučátka, tak i on patřil a doufám, že bude pořád patřit mezi ty „lepší“ a nejlepší. Nyní chodí do primy na gymnáziu v Mostě a pokud vím, tak už má asi nejméně rok jasno, co by chtěl v dospělosti dělat. Chtěl by dělat programátora přes počítače. Umí už toho dnes opravdu hodně, kupuje si učebnice a knihy s tímto tématem a čte, tak jako kdysi si pamatuji a to už je opravdu dost dlouho, kdy bylo jedno z nejoblíbenějších jeho čtení časopis Mobility.
No a tím, že jsem na něj měla nejvíce času jako důchodkyně, tak jsem před 6,5 roky napsala povídku do soutěže jednoho časopisu, vyhrála jsem s ní – no a bylo to o nás dvou. Dokonce jsme byli v Praze v jejich redakci, kde nás do tohoto časopisu i vyfotografovali :
Takže máme krásnou památku a článek máme oba schovaný. Ještě se zmíním, že to vyhlášené téma bylo : Nejlepší chlap mého života, no mně to připadalo vtipné a redakci asi taky, když nás vybrali. Hezká vzpomínka.
U první vnučky a nejmladšího vnoučka jsem si všimla, že mají (asi taky trochu po mně) občas „básnické střevo“. Lada píše velmi dobře i básničky, mladší vnučka a první vnouček se dosud neprojevili, aspoň co se týče mne, no a když jsem u Lady napsala její básničky, tak tak musím učinit i nyni. Tady je tedy ukázka, co mi Tomášek napsal před 3 lety, to mu tedy bylo 9 let :
Milá babičko,
k Tvým dnešním narozeninám Ti přeji:
Hodně štěstí, zdraví,
peníze Ti asi stačí,
tak já nevím….
To je hrůza, ty už všechno máš …
Hlavně, že je život náš …
Vymýšlet si nemůžu,
tím Tě vždycky přemůžu.
Jakpak to pan básník řekl,
Tak bych to já nedovedl.
Líbí? Věřím, že ano. No a aby děda nepřišel zkrátka tak tedy ještě loňské přání dědovi, to bylo Tomovi tedy 11 let :
Narozky máš, dědečku dnes,
štěstí přeje Ti i pes.
My se k němu připomíjme
a s Tebou je oslavíme.
A tak přejem hlavně zdraví,
ostatní se samo spraví.
Pohodu a spokojenost,
toho není nikdy dost.
Hodně lásky k tomu,
od Tvé paní domu.
Tak a to by asi tak bylo všechno. Hlavu mám plnou toho, co bych o svých vnoučátkách ještě mohla napsat, ale myslím, že by to pro dnešek stačilo.
A jeho rošťáckým úsměvem končím a přeji mu taktéž hodně úspěchů hlavně ve škole a pak také ve sportu. Zapomněla jsem dodat, že v současné době asi rok hraje hokejbal, tak ať se vše daří a taky ať už se „ztratí“ ten protivný ekzém!