Asi si řeknete, no a co, měla návštěvu, co je na tom zvláštního? Ale………
Včera přijel můj bratránek Ruda. Nemám ho uvedeného v mém seriálu o naší rodině proto, že je vlastně nevlastní. Ale kdo by to řešil? Strejda – vlastní – si vzal tetu už se 2 dětmi a on mu stejně nakonec říkal taťko, tak je to v pohodě, ale nejlepší na tom je to, že jsme se vlastně vůbec neznali! On je vlastně o 2 roky a kousek mladší, ale pamatuje si, že prý mně byl na svatbě (na té první), ale to já si ho vůbec nepamatuji, ale mohu to dosvědčit, našla jsem fotku, kde je strýc i s tetou, takže je to jasný. No zkrátka, jak jsem pak zmizela z Moravy, tak jsem se s bratránky i třeba vlastními vůbec neviděla (a dost mě to mrzí, mám je všechny pořád ráda).
No a jak jsme se tedy vlastně dali dohromady? Díky tomuto mému blogu, ano, čtete správně. Moje sestřenice Jarka z Brna, se kterou si celkem pravidelně vyměňujeme emaily, a která můj blog četla kvůli té rodině, co jsem o ní psala, tak mu poslala adresu, že se o rodinu a její historii zajímá. No a on se dočetl v mém článku – Soukromá inzerce, že mám přebytečný posilovač břišních svalů a kávovar, tak v něm reagoval, že by měl zájem. Podepsal se jako bratránek (nevlastní) Ruda. No a tím to vlastně začalo. Na jeho emailovou adresu jsem odepsala a od té doby – to je asi 3 – 4 měsíce si píšeme, poslal mi právě i nějaké fotky (abych ho taky poznala) no a včera si konečně přijel pro ten kávovar. (Posilovač je pořád zabalený ve sklepě a nikdo nechce sportovat).
Tak to je on, tu fotku mi poslal z oslavy svých 65. narozenin. Tak jsme si hezky pokecali, vlastně bydlí taky už dlouho mimo okolí Brna, kousek od Roudnice nad Labem. Měl to k nám tedy jen nějakých 60 km, což není daleko a tak jsme si slíbili, že se určitě ještě někdy setkáme. Bylo nám spolu fajn, dokonce i manžel ho pochválil.