RANÉ DĚTSTVÍ
…. když se narodíme ……….. život nám začíná ……….
Ano, toto je úryvek z jedné písničky, kterou zpívá Jitka Zelenková, tak jsem si část tohoto textu vypůjčila pro začátek.
Toto je moje první foto, narodila jsem se 4.5.1941 v Brně, tedy za války. Mé mamince bylo tenkrát necelých 21 (až za 14 dní) a tak je zřejmé, že jsem se narodila jako její první dítě. No a protože tatínek byl profesionální fotograf, byla jsem fotografována často a téměř ve všech pozicích. Bydleli jsme původně u tatínkových rodičů v Hrušovanech u Brna v jedné takové malinké místnosti, tu si docela živě pamatuji. Později tam měl tatínek svůj fotoateliér. Byla jsem normální zdravé dítě, ale z vyprávění maminky vím, že když mi byly 2 měsíce, tak téměř celé moje tělíčko pokryly vředy, tedy spíš vřídky. Prý to byla asi infekce z porodnice, nakonec to vyvrcholilo jedním velkým v pravém podpaždí, kde mám dodnes velikou jizvu (jinak těch malých mám po těle fůru) a doktoři mysleli, že mi ani nenaroste to pravé prso (cha, cha, cha – až moc, že?).
I když byla maminka jako nejmladší ze sourozenců, docela jsem si užívala přízně babiček, tetiček, strýčků a ostatních příbuzných. Prý jsem dost brzy začala mluvit (možná dřív, než chodit) a tím pádem si všichni mysleli podle řečí, že jsem starší (ta „řečnost“ mi zůstala).
Teta Adéla, byla to má kmotra, sestra maminky, prý si chodila se mnou povídat a učila mne čí jsem co. Její jsem byla „žochlinka“ a jejího manžela, tedy mého strýčka zase „miláček“. Bohužel, teta zemřela po porodu, když mně byly 3 roky a jí pouhých 33 let! Jedna kartářka řekla mé mamince, že zemře ve věku, jako její sestra. Co ta chudinka vytrpěla v tom roce, když jí bylo 33 let! No vidíte a teď je jí 89 a je tady! Proto bych ke kartářce nikdy nešla!
Tady jsem na fotce s babičkou a dědečkem z tatínkovy strany. Babička mi připomíná a vždy to tak bylo, tu klasickou babičku Boženy Němcové. Na babičce a dědečkovi je také vidět, že ten život dříve byl opravdu hodně jiný a dost těžší. Tady jsou mi asi tak 2 roky a babičce je asi tedy 68 let. Pokud jsem si dobře zapsala datum jejího narození, jak mi to řekla moje maminka, tak je to pravda. No, ne že bych si nějak fandila, dnes je mi také 68 let, ale stačí se podívat na jiné starší ženy než já a vypadají úplně jinak! A přesto byla babička spokojená.
Tady mi byly 3 roky a je to fotka jako gratulace k novému roku, kterou dělal můj tatínek a taky v několika variantách. Jsem si už trochu podobná?