Tak jsem našla ještě jedno protekční foto. Když už to fotografoval můj tatínek, tak jsem se taky musela vyfotit extra s pí učitelkou. Poprvé a naposledy. Pak už jsem pokračovala jinde. Tedy v Hrušovanech.
A je tady důležitý rok 1948. Pro nás, malé děti tento rok byl jako každý jiný, tak jsme se snažily my, holky, dobře vypadat.
Tady jsme s malou sestrou vyfotografovány jako parádnice, všechno nám šila „vlastnoručně“ maminka! Šikulka, co? Tak jsme mohly „honit vodu“ ještě v dospělosti. Maminka fakt uměla, a kdyby viděla, tak by nám ukázala ještě teď!
No a tady jsme se sestrou u vánočního stromečku. Bylo to asi v roce 1948 a Vánoce se u nás slavily vždy krásně. Na drahé dárečky nikdy nebylo, ale my byli všichni skromní a hlavně spokojení a měli jsme se rádi. To si myslím, že by mělo platit stále, ale sami všichni víme, jak to teď chodí. Stromeček strojil tatínek s maminkou, když jsme byly ještě malé tak večer před Štědrým dnem, později jsme mu pomáhaly my dvě a pamatuji si, jak byl tatínek šikovný a větvičku, která někde přečnívala uřezal a „narouboval“ ji tam, kde chyběla. Tím byl každý stromeček opravdu dokonalý. No, nechci nikomu křivdit, ale to už se dnes asi těžko uvidí, že?