Nejkrásnější svátky roku máme doslova za dveřmi a já, nevím proč, stále bilancuji ty minulé, evokují se mi krásné vzpomínky, bohužel na dobu, když byla vnoučátka ještě hoooodně malá, roztomilá, no prostě k sežrání! Jsou to opravdu svátky hlavně pro děti, malé děti (i když vím, že je mají rády i ty velké) a tím potom pro rodiče a prarodiče, kteří vidí ta jejich rozzářená očička!
Vzpomínám, jak jsme vždy s manželem na Štědrý den v podvečer jezdili do Mostu k dceři, tak na pátou večerní, oni si dali večeři až po rozdílení dárečků, aspoň se děti dřív dočkaly
a pak pro nás přijel syn a odvezl nás k nim. Bylo to tak kolem sedmé hodiny večerní, bylo to hektické, ale KRÁSNÉ! Pořád vidím všechny ty děti, jak byly natěšené, ze všeho měly radost a my taky!
Tak, takhle já teď poslední dobou vzpomínám……, neříkám, že to teď není krásné, ale malé děti jsou tak sladké! Když ony to ale nemají rády, když jim připomínáme jejich „výroky“ a „blbůstky“, které dělaly jako malé, no a já nevím proč.
Tak tedy přeji teď všem vnoučátkům, mým dětem i snaše, jakož i její mamince, dále mé mamince a rodině sestry i bratra, nakonec všem lidem dobré vůle, aby Vánoce byly krásné nejen materiálně, ale i po psychické stránce, ať jsme všichni fit a máme se rádi!
Ještě musím podotknout, že nás děti ještě nikdy nenechaly na Vánoce jen sami dva! Díky děti!