Ano, už je to tak. Pro školáky končí prázdniny, pro pracující dny volna a pro nás, důchodce, zase až moc velký klídek. Dost hektické to bylo ještě v sobotu, kdy jsem pekla beránka, velikonoční nádivku, dělala bramborový salát na neděli, vařila puding, pražila mandle, aby bylo na svátečním stole co nejvíce dobrůtek, vařila „sváteční“ polévku se zavářkou a také sobotní oběd. Je pravda, že po obědě jsem opravdu odpadla, ale byla jsem spokojená, že jsem to všechno ještě zvládla. No všechno, až na to mytí nádobí, to je zase manželova doména. Stejně člověk nesní o těch svátcích víc než jindy, ale je to takové lepší a pestřejší. Tak to už tedy máme skoro za sebou. Už jsme i dojedli páteční bochánek. Včera jsme byli pozvání k dceři a vnoučatům do Mostu. Naštěstí ještě svítilo sluníčko (dnes už ne). Dcera ještě v sobotu „gruntovala“, aby to vše bylo dle jejích představ a byla spokojená, no a bylo to všude i vidět. K obědu dětem uvařila dobrůtky, všichni byli usměvaví, spokojení a tak to má být. Nedovedu to přesně popsat, ale bylo nám tam dobře, dobyli jsme si energii, dokonce i Pegginka měla radost, že nás vidí. Já jsem hlásila, že máme k večeři obložené chlebíčky, ne, že bych jim chtěla dělat chutě. Když jsme pak dorazili domů, tak mi za nedlouho přišla ještě od dcery zpráva, že se byli všichni projít, děti si koupily zákusky, cestou koupili veku a také si k večeři udělali chlebíčky. Myslím, že tohle jsem opravdu tušila! Jsem ráda, když se mají všichni rádi a jsou milí nejen na nás, ale i na sebe navzájem, proto jsem byla s těmito svátky spokojená. I když dnes jsem trochu záviděla bráškovi i mamince, kterou pozval na oběd, že si dávali mou oblíbenou kachničku, ale co naplat, manžel jí nerad a kuřecí závitky byly také skvělé! Tak zas příště!