Tak jsem včera na druhý pokus jela s dcerou a vnoučaty za mou maminkou. Mělo to být překvapení, jednak svou vnučku a pravnoučátka už 2 roky neviděla a také bude mít brzy KRÁSNÉ JUBILEUM, tak dcera jí už jela oficiálně popřát a já se potřebovala domluvit s bráškou (se sestřičkou později), co mamince k těm narozeninám koupíme. O té naší návštěvě věděli oba dva, ale opravdu žádný mě „neprásknul“, takže jsme maminku opravdu překvapili. Protože ji také dobře znám, tak jsem věděla už od posledně, že kdyby nás všechny nemohla pohostit a dětem dát nějaký mlsek, tak by byla víc nešťastná než šťastná z toho, že všechny vidí, tak jsem se dle toho zařídila. Nakoupila jsem tady vše potřebné a jednoduše vzala sebou. Měli jsme tedy všichni kávu se zákuskem a později jsme si udělali obložené chlebíčky, děti i dcera dostali nějaké sladkosti, ale maminku, i když byla v šoku, byla moc ráda, že jsme přijeli, tahle návštěva stála dost korun, jak jsem to spočítala. Tak jsem si říkala, že je to opravdu jako v tom jednom filmu, název už nevím, ale tam „mladí“ jezdili stále k rodičům, dokud jim ti rodiče měli co dávat. Až nebylo co, přestali. To se nás samozřejmě netýká, ale přece jenom. Vnuk měl narozky před 14 dny, já mám – no brzy, dcera za týden, další vnuk měl narozky před týdnem, každému musela aspoň něco dát, zaplatit pohoštění, snadné počty. Ale ona už je prostě taková a nebude jiná. Kdybychom si od ní nic nevzali, tak to si nedovedu vůbec představit. Já se snažila, ale marně, byla by moc smutná, ale vlastně to není ani proveditelné. Tak teď nevím. Mám ještě v plánu tam zajet znovu se synem a jeho rodinou, aby jí i oni mohli popřát a ona je zase bude chtít pohostit…. Organizátor jsem sice dobrý, to mi nedělá žádný problém, snad ty narozky maminku finančně nezruinují, pořád říká, jen abychom si nemysleli, že je lakomá., to by raději jedla suché brambory. Inu, je to MOJE ZLATÁ MAMINKA! V tomhle jsem ráda po ní! Maminko, děkujeme!