Tak jen jsme se vrátili domů, trošku jsme si odfrkli a spěchali jsme zase na moji rodnou Moravu, protože moje maminka má v květnu narozeniny a tento rok měla jubileum, krásné jubileum, bylo jí 80 let a vypadala na ty roky opravdu moc pěkně. Posuďte sami :
To je foto z oslavy, kterou zajistil sice bráška, ale maminka se podílela na slavnostním menu a bráška. Tady tohle foto je zbytek nás, co jsme se zúčastnili, tedy nebyli tam všichni, např. moji větev jsme zastupovali jen my s manželem. Ale stačilo.
A abychom jenom neseděli, nejedli a nepili, abychom také udělali něco aspoň pro dobré trávení, tak bráška zajistil v té restauraci ještě sál, kde jsme mohli hrát kuželky, byli jsme tam sami a mohu říci, že to opravdu stálo zato. My, starší, jsme většinou kouleli po prvé, dokonce i maminka si zahrála, dalo se tam v pauze i sedět u stolku s pitím, prostě jedním slovem skvělé!
Tady jsem měla radost já, že mi nějaká kuželka spadla, vedle se mi směje můj bráška a vzadu vlevo za mnou i moje sestra.
A nakonec jsem si vyfotografovala maminku doma s dárečkama. My, děti, jsme se jí složili na novou lednici, tu už moc potřebovala a ještě tam má nějaké dárečky od vnoučátek a kytice, ty byly jinde. Byl jich plný stolek.
A aby se nám doma pořád líbilo a bylo nám to vzácnější, tak jsme zase hned v červnu jeli na týden do lázní Poděbrady. Tam bylo také krásně, nezačalo to zrovna nejlíp, protože nás ubytovali jinde, než jsme měli uvedeno, ale hotel to byl pěkný, jmenoval se jako já, tak jsem se u něj vyfotografovala.
Také tam bylo hodně zeleně, nádherný park, jak je vidět také na fotce za námi.
Na náměstí byla socha, no koho jiného než Jiříka z Poděbrad na koni, to je nasnadě.
Byli jsme tam v době, kdy tam byla přehlídka mažoretek. To bylo také krásné, samá krásná děvčata, hodně maličká, větší, no hezky postupně až po krásně rostlé slečny, kterým to všem moc slušelo a i počasí jim přálo, ale nám už tak moc ne. Pamatuji se, že jsme stáli s mužem ve stínu stromů, bylo to v tom jejich nádherném parku, ale přesto jsem musela odejít předčasně, protože jsem málem ….. no srdíčko začalo stávkovat, tak jsem si musela jít lehnout na pokoj. Tam byl stín a udělalo se mi líp.
Tady to zase moc foukalo, bylo to na lodi, kterou jsme se projížděli po Labi, ale jinak to bylo moc fajn.
Určitě nebude těžké hádat, kde jsme ještě v tomto roce nebyli. Ano, správně, v Mariánských Lázních. Tady to je foto, pořízené na balkoně „našeho“ pokoje, který jsme si vždy zamluvili předem.
Také jsme prošli celé okolí a u Krakonoše nahoře jsme byli skoro pokaždé, když jsme se tam jeli rekreovat.
Říká se, ale nejen říká, ono na tom něco bude, že staří lidé a malé děti …. však to znáte, tak jsme se také byli projet vláčkem ve Františkových Lázních, kam jsme se také se zájezdem jeli podívat.
