Teď budu vzpomínat na okamžiky, které byly trošku smutné. Vnoučátka od dcery jsou od malička alergici, mají atopický ekzém a vnuk ještě navíc astma. Já vím, dostali toho do vínku dost, ale co naděláme. Tak po různých radách všech okolo a zasvěcených zkusila dcera zažádat o lázně pro děti. Dostala jen pro vnuka, kterému byly 3 roky a vnučka je o 4 roky starší. Byly prázdniny, tedy i pro dceru, tak zaplatili vnučce aspoň 14 dní, aby byly děti spolu. Jeli tedy do lázní do Cvikova. Po 14 dnech musela vnučka tedy domů a dcera tam ještě s vnukem 14 dní zůstávala. Jeli jsme tedy s manželem se zetěm za nimi na víkend s tím, že pak s námi pojede Terezka domů. Tam jsme měli zamluvený nocleh, nikdy jsme tam nebyli, tak jsme si udělali všichni hezké dny. Když jsme zrovna nikde nezkoumali okolí, tedy všichni dohromady, tak jsme odpočívali a hráli si s dětmi na pokoji. Třeba taková hra na schovávanou, to bylo něco! Děda se dětem schoval a ony ho hledaly. Dalo jim to ale práci! A tady na fotce vidíte, jak to dopadlo!
Děda byl schovaný ve skříni, no trvalo jim to, než ho našly, ale pak bylo veselo a myslím, že největší radost z toho měl děda, jak je ostatně i vidět na fotce.
Horší to bylo v neděli odpoledne, když jsme odjížděli domů. Vysvětlujte ani ne sedmileté slečně, že tam ONA být nemůže, ale její mladší bráška ano! No, bylo jim tam těch 14 dní spolu dobře a těch slziček, to byly potoky. Bude se jí stýskat po mamince, po bráškovi, my tři nebyli v ten moment vůbec důležití, plakala i dcera, jen Tomášek asi nevěděl co se děje. Nezapomenu na ten srdceryvný pláč, nemohli jsme ji utišit ani skoro celou cestu, když měla zase pak vystoupit z auta s námi, protože tatínek musel na noční, spustila znovu. To už jsem to nevydržela ani já a vydatně jsem jí pomáhala. Nakonec jsme si spolu lehly u nás do postele, tatínek slíbil, že pro ni přijede hned, jak bude moci, povídaly jsme si pohádky a pak takhle usnula jako andílek. To byl pořád ještě rok 2000.
Když jsem to všechno viděla a vlastně i prožívala, tak teprve nikdy nepochopím, proč si někteří rodiče MUSÍ po rozvodu dělit i děti. To musí nutně na těch dětech podle mne nechat následky. Určitě je lepší se rozumně domluvit a děti nechat spolu! Tady se jednalo o pár dní a tolik pláče. No, myslím si, že dnes by obě děti řekly, že to nechápou (už s nimi hezky cloumá puberta), ale to je život.