Kdo si hraje, nezlobí.
Hračka, která z ruky nevypadne.
Hračka – film kriminální – panenka jako hračka byla nebezpečnou zbraní.
To všechno mě napadalo k tomuto tématu. Myslím si ale, že hračka jako taková je pro děti dost důležitá. Tedy pokud je to správná hračka, která rozvíjí fantazii, zdokonaluje zručnost a později dětem i rozvíjí myšlení. My, dospělí, tedy my, už starší dospělí, máme jako hračku třeba PC. Trénujeme si mozek, namáháme, aby nám ještě chvíli vydržel.
Tedy co se týče hraček, pamatuji se, že když byly děti malé, měly vždy z dobře zvolené hračky opravdu radost. Myslím, že dřív byly ty hračky, tedy hlavně pro malé děti jednak bytelnější, vypracovanější a hlavně měly jiskru. Když mi bylo asi tak 12 – 13 let, tak jsme dostaly s maldší sestrou na Vánoce loutkové divadlo. Dřevěné figurky včetně Kašpárka, kulisy, které se daly otočit a rázem byl ze světnice les, dokonce k tomu byly i pohádky napsané jako scénář. No, nebyla to paráda? Dokonce i naše děti, když jezdily k babičce na prázdniny, tak si ještě s tímto divadlem hrávaly. Myslím, že dnešní hračky jsou už úplně o něčem jiném, já vím, i doba je jiná, ale potom je jiný i výsledek. Nebo si myslíte, že ne?