„Namažte mě medem a vyválejte v mraveništi, babička je na Facebooku!“
Tak nějak to napsala moje vnučka, když jsem se prvně přihlásila na FB.
Je prý to hláška ze seriálu MASH, do té doby jsem ji neznala, ale jo, dobrá!
Začalo to asi tím, že i vnučka měla blog (jenom my dvě z naší rodiny), no a já jsem si ráda četla její příspěvky, protože umí moc hezky psát a také jsem se vždy dozvěděla něco nového nebo zajímavého z jejího studentského života, protože studuje dost daleko.
A pak to najednou ustalo. Nic. Na blog přestala psát. A druhá vnučka mi řekla, že občas něco píše na FB. Aha, řekla jsem si, tak šup tam! A už jsem tam zůstala.
Nejsem však ta, která tam pořád musí vkládat nějaké fotografie (co by také bylo u babky skoro sedmdesátileté pořád ke koukání), ani tam nejsem pořád, ale občas juknu, co je nového hlavně v rodině, protože tam už je nás víc, občas se dozvím něco nového, občas se zasměji, proč ne?
A také se přiznávám k tomu, že jsem letos k narozeninám dostala i prostřednictvím FB hodně gratulací! Tak si asi myslím, že všeho s mírou!