Vím, že prázdniny jsou pro žáky, studenty a také učitele. Přesto i já, jako důchodkyně, mám k prázdninám co říci.
Velmi ráda totiž vzpomínám na moje prázdniny, když jsem chodila ještě do základní školy, ano, já vím, zdá se to neuvěřitelné, ale říká se přece, že staří lidé si pamatují hlavně příhody z mládí, ne? Tak tedy my jsme jezdívali – tedy maminka, tatínek, moje mladší sestra, já, (bratr byl tenkrát ještě daleko na houbách), teta se strýcem a bratranec, na Vysočinu na vesnici. Žil tam dědeček mého bratrance, měl takovou dřevěnou chaloupku, skromnou, ale nám se tam moc líbilo. Byla to vlastně jedna místnost, ale velká, kde se vařilo, jedlo, spalo, žilo, no prostě všechno. On už tam žil roky sám, no a když jsme se tam nastěhovali tak na 2 – 3 týdny my všichni, muselo to také stačit. Dědeček chodil spávat na půdu do sena, na jedné posteli spali naši, na druhé teta se strýcem a my, děti, paráda, spali jsme v „šupleti“, které bylo zastrčené pod jednou postelí, plné slámy, zakryté prostěradlem, bylo tak široké, že jsme se tam vešli všichni tři. Jezdívali jsme tam víc roků za sebou a já si pamatuji nejvíce ten rok, když bylo sestře 4 roky, já jsem o 4 roky starší a bratranec je o rok mladší než já. Ta jedna místnost v té dřevěné chaloupce měla takovou předsíňku, nevím proč jsme jí tenkrát říkali „žundr“ a tam byla jen opravdu udusaná zem, bylo to v létě velice příjemné, protože to chladilo, tak se tam také ukládaly potraviny. To byla lednice! Před chaloupkou byla zahrádka, za chaloupkou byla zahrádka, kde rostly jahody i maliny, přes zahrádku tekl potůček, kde bratranec chytával pstruhy jen tak do ruky, za chaloupkou ještě byla dědečkova velká louka, kde rostla opravdová měkká travička a kam si člověk mohl lehnout jen tak, nic ho netlačilo, žádná klíšťata nebyla, no prostě idylka. Pamatuji si, když zapršelo, tak zase za chvíli vysvitlo sluníčko a bylo zase krásně teplo, celou dobu jsme tam běhaly, my děti, bosy, a každý podvečer jsme si chodili do vesnice k jedné paní pro kozí mléko. Ano, správně, kozí. Vůbec nám to nepřišlo tenkrát divné, bylo to dobré. Také ta paní (dodnes si pamatuji, že se jmenovala Slámová) měla čerstvá vajíčka, která jsme potřebovali na to, abychom si udělali, tedy ne my, ale maminka s tetou, výbornou smaženici, protože tatínek chodíval skoro denně na houby. Pro maminku a tetu to zas až taková dovolená nebyla, protože s vařením a mytím nádobí to bylo daleko složitější, než doma, ale pro nás, děti, opravdu nezapomenutelné prázdniny! A také ještě musím říct, že jsme neměli auta, kterými bychom tam jezdili (my z Brna a teta z Ostravy), ale vlakem, teta s maminkou musely vozit i nádobí, aby vůbec mohly pro tolik lidí uvařit. Hodně jsme tam také všichni chodívali na pěší túry, na výlety po okolí, koupat se do okolních rybníků, počasí bylo stálejší a pro nás vždy krásné!
Tak tohle pro mne byly opravdu krásné PRÁZDNINY!