Po dlouhé době se zase všichni sešli u nás. Zorganizovala to vlastně vnučka (ta vlevo), která si chtěla pokecat se svou sestřenkou, tak je přizvala také dceru s dětmi. Sice jsem musela měnit pohoštění, ale zvládla jsem to a byla jsem ráda, že je mám zase všechny pohromadě.
Tak to jsou tedy moje vnučky (Lada a Terka), které se mají moc rády, rozumí si, i když je mezi nimi 5 let rozdíl, jsou každá jiná a přece obě tak hezoučké!
A to jsou vnuci (Luky a Tom). Nechtěli se fotit ani za nic, navíc jsem je rušila u počítače (tedy mého), ale netroufli si babičku odmítnout. Jak se tvářili, to už je vidět. Také jsou každý jiný. Je zajímavé, že syn má blonďaté a dcera tmavé děti, že?
To je tedy můj syn. Taky se všelijak tvářil, než jsem ho aspoň trošku rozesmála!
A to je jeho manželka, tedy moje snacha Milča. Zvláštní, také kříčela, že nechce fotit.
To je moje dcera, která se mi sice trochu rozmazala, ale po druhé, to už vůbec nešlo a hádejte proč. Tak nevím, není to nemoc?
Jediná, která neprotestovala, je naše Pegginka. Tedy naše není, je dcery a jejích dětí, ale my ji máme všichni rádi a je vidět, že je to dobrá manekýna.
Tak na zemi jako žebrák skončil můj manžel ( na zemi sedí rád). Asi aby se nelišil, tak také protestoval proti focení, ale jak vidíte, nikomu to nebylo nic platné. Tak jediný, kdo se vyhnul focení jsem byla já!