Ve středu si zavzpomínala dcera s dětmi a také trochu s námi. Dcery první pejsek – tedy tenkrát to byla Pegginka, měla výročí. Bylo to už dva roky, co zemřela dceři v náručí. Moc na ni dcera vzpomíná, byl to náš miláček, taková hodná, poslušná a klidná. Bylo jí deset a půl roku, když odešla do psího nebíčka a všichni jsme ji oplakali.
Někde tam nahoře na nebi má svou hvězdičku, kterou Terezka pojmenovala Pegas a je zaregistrovaná v Anglii.
Pegginka byla zlatíčko
To je jedna z posledních fotek Pegáska, jak jí říkala Terezka s dcerou
Když Pegginka zemřela, dcera z toho byla hodně smutná a myslí na ni stále. Původně nechtěla dalšího pejska a stále měla plné oči slziček. Cca čtvrnáct dní ji Terezka přesvědčovala, až se to povedlo. Našla na internetu jednu chovnou stanici, napsala email a jeli se tam všichni tři podívat. Ano, přivezli Wallinku. Bylo to dobře, protože ne, že by zapomněli na Pegginku, ale přece jenom je to lepší.
A to je už dvouletá Wallinka, která má nový kabátek a je to dobře, protože venku už je dost zima. Walli se sice zahřeje tím, jak lítá venku, ale přece jen, je to malý pes, tak aby nepromrzla.
Doufejme, že Walli vydrží hodně dlouho a moc jí to přejem. Zítra se snad přijde k nám podívat. Dcera s dětmi a s Wallinkou. Už se těšíme. Zmerzlý a sněhový pozdrav posílá Ježurka