A máme je tady zase. Ano, ty hrozné, kruté, neúprosné povodně. Věřím, že spousta z vás, kteří jste se dívali včera na zprávy, neudrželo své slzičky a plakalo jako já. Ta bezmoc, ta je nejhorší! Kolik to stojí úsilí těch, kteří pomáhají a zachraňují, ale daleko víc to stojí nejen po materiální, fyzické, ale také psychické stránce ty, kteří jsou postiženi a někteří už po několikáté! Tak si říkám, že je sice hezké, že jsou zřízena různá konta na pomoc, lidi jsou pořád ještě ochotni pomáhat, ale PROČ se ještě NIC nepodniklo proto, aby se zabránilo těmto povodním aspoň tam, kde nebyly po prvé! Nevím, bude-li to ještě v tomto státě někdy všechno fungovat tak, jak by mělo, asi to všechno nejde a už vůbec ne najednou, ale za ty zmařené lidské životy, majetky a zničenou psychiku lidí bychom měli bojovat. Ale jak, je to těžké, já vím. Myslím, že nestačí jen posílat peníze nebo věci na konta humanitární pomoci, ale předejít aspoň částečně takovým katastrofám. Také vím, že já nebo my to tady takhle nevyřešíme, ale dobré by to bylo. Všem držím palce, vím, že to mají hodně těžké!