Strach je součást našeho života. Máme ho všichni, ale ne ze stejných důvodů. Strach můžeme mít o naši rodinu, přátele, ba i o cizí lidi, to jsme teď pocítili při povodních. Strach míváme však nejen z katastrof, ale i z různých zkoušek v období studií, ze životních zkoušek, strach o zdraví i o naše zvířecí miláčky. Doslova panický strach můžeme mít třeba z různého hmyzu, zvířat, prostě něco jako taková fóbie. Největší strach je ten, kdy se bojíme o někoho blízkého, děti, rodiče, partnery, sourozence, ale především když vidíme, že jsou v nějakém nebezpečí nebo na konci své cesty. Strachem také někdo nazývá trému. Před něčím neznámým, novým, cizím. Jedním z velkých častých pocitů strachu je strach ze smrti. Tedy lépe řečeno z umírání. Se smrtí jako takovou bychom měli být smířeni všichni, teď jde o to, kdy to bude a hlavně jak to bude.
V případech, když víme, že má někdo z něčeho strach, snažíme se ho uklidňovat, aby se nebál, ale když pak nastane podobná situace u nás, pociťujeme strach také.
Chce se mi na závěr všem popřát, aby toho strachu prožívali co nejméně a když už to musí být, tak aby to dobře dopadlo. Ano, vím, že se to hezky říká, ale realita je mnohdy horší! Proto neřešme takové ty maličkosti a skutečnosti, které se vyřeší sami i bez nás. Moje oblíbené rčení (zatím) je : KDYŽ NEJDE O ŽIVOT …