Já si myslím, že to mám jednoduché. MŮJ VZOR je moje maminka. Ráda bych jedním dechem dodala, že manželství mých rodičů jsem měla původně také jako vzor. Ale to se nějak vymklo. Tedy ne mým rodičům, ale mně. S tím už jsem ale dávno smířená, ale MAMINKA zůstává.
Moje maminka se zamilovala do tatínka jako mladičká, říkala, že se ho původně bála a utíkala před ním, no tatínek měl takové uhrančivé oči, to je pravda, ale asi ji svými skutky a činy přesvědčil, že je on ten pravý. Byl to její první i poslední muž. Pravda, tenkrát se to všechno bralo jinak, ale bylo to krásné. Maminka se vdávala ve svých 20 letech a brzy po svatbě (ne tak brzy, až za 6 měsíců) jsem se jim narodila já. Byli spolu s tatínkem krásných 42 let, pak tatínek zemřel a maminka zůstala sama.
Maminka je opravdu moc hodná. Kdysi o ní můj syn řekl, že je to babička se zlatým srdíčkem a to je pravda stále. Nepamatuji si, že by se někdy hádala s nějakými sousedy nebo v práci, vždy byla obětavá a jen kolikrát mně hlídala děti a byla vždy po ruce, když jí bylo nejvíc potřeba. Nebyla nikdy líná, vše musela mít doma vždy perfektní, uvařila nám, dětem a později i vnoučatům vždy to, na co jsme měli chuť, vařila třeba tři jídla, když nás bylo víc.
Nikdy nebyla lakomá. Spíš naopak. Pamatuji se, že s tatínkem vždy počkali, až si nandají na talíř všichni ostatní a sami kolikrát „neměli hlad“. Rodiče bydleli na takovém malém městečku, kde se lidé dost znali a maminka se všemi vycházela moc dobře, každému se snažila pomoci a vše raději dvakrát oplatit, než vůbec. Její krédo bylo, že chce, aby na ni lidé v dobrém vzpomínali. To určitě všichni budou, moje zlatá maminko, jinak to ani nejde. Dokázala také odpustit, když jí někdo třeba ublížil, i to se někdy bohužel stalo, protože někteří lidé jsou holt zlí od přírody.
Maminka byla a je moc hezká, vždy se také uměla „nastrojit“ a vkusně obléci, i když neměla zrovna na rozdávání, uměla dobře vařit, šít, prostě žena do nepohody.
Maminka měla nás, tři děti, teď má sedm vnoučat a zatím devět pravnoučat. Všem pravnoučátkům ze svého skromného důchodu dává 300 Kč k narozeninám a celé rodině, tedy nám, dětem, vnoučatům i pravnoučatům něco na Vánoce. Šetří na to celý rok, sama se kolikrát uskrovní, někdy až moc, ale říci si nedá. Prý má radost, když může někomu něco dát.
Tak to je tedy MŮJ VZOR. MOJE MAMINKA. I když vím, že každý jsme originál, přece jenom….