Ano, volám o pomoc, křičím, pláču a nic mi nepomáhá! Jsem z toho smutná, ale co mi jiného zbývá, než brát život jaký je.
Už týden se mi tedy pořádně „viklal“ řezák dole, na jednu stranu jsem se bála, že ho v noci spolknu, protože mi vypadne sám, na druhou stranu jsem s ním klátila zepředu dozadu, krev mi tekla, zuby jsem si pořádně čistit nemohla, jak to bolelo a nic. U paní doktorky mne objednali až za týden, zub se nakláněl čím dále, tím více, ale zatím držel.
Tak jsem dnes se zatajeným dechem a lítostí v očích šla k paní zubařce. Říkala jsem, že je mi líto, že budu mít o jeden zub méně a to jsem netušila ……… Tedy hned po usednutí do křesla jsem si připadala jako pořádný osel, protože paní doktorka vzala za zub a byl venku. Ani jsem o tom pomalu nevěděla. „No, tak se omlouvám, to jsem si mohla ten zub vyndat doma a nemusela jsem Vás tady otravovat, že?“ říkala jsem. Paní doktorka se ani nedivila a hned řekla, že určitě budu chtít nový do Vánoc. Tak jsem se přiznala, že jsem myslela, že mi ještě ten můj do Vánoc vydrží, ale bohužel.
Navrhla mi tedy několik verzí. Ta první byla chodit jen tak, což jsem okamžitě zamítla. Ta druhá, že by udělali částečnou náhradu, ale až se to úplně zahojí. No a ta poslední varianta zní : „Uděláme vám provizorní náhradu, ta by byla v úterý (což je fofr – je to za 5 dní!), ale něco by vás to stálo.“
Samozřejmě, že jsem se zeptala, KOLIK? Jé, to jsem si dala! 1800 Kč! A to bude jen náhrada! Nová protéza prý se dělá nejdříve až za 3 roky! Tak proto mi nemohou ani tu náhradní udělat jen na jeden zub! Dlouho jsem to nemohla pochopit, protože holt dřív to bylo přece jen trochu jiné! Do částečné náhrady se dal přidělat další zub v případě, že jiný dosloužil. Ale to ne! Když jsem se tedy poradila s manželem a dohodli se, že obětujeme ty peníze, tak jsem se dozvěděla, že ty další tři, které by určitě nevydrželi ty 3 roky, mi paní doktorka vytrhne hned to úterý, co mi dá tu provizorní náhradu za ty nekřesťanské peníze! Málem jsem upadla! A to mne ještě dorazila sestřička, která ty peníze po mně chtěla ihned zaplatit. No to už bylo moc. Řekla jsem, že si snad nemyslí, že my, důchodci, nosíme jen tak po kapsách u sebe denně dva tisíce Kč?! Tak mohu zaplatit příště.
Ale co ty moje zuby? Bude ze mne určitě poloviční mrzáček, auvej, auvej, ale samozřejmě vím, že jsou na tom lidé hůř! A to ta moje parodontóza na mne byla až moc hodná, že to šlo tak pomalu! Můj tatínek neměl kvůli této ošklivé nemoci ani jeden svůj zub! No a taky byl šťastný, říkával, jen kdyby nebyly horší nemoci!
Tak se utěšuji, no ale přiznám se, že mi to zatím moc nejde.