Kdybych měla odpovědět na tohle téma, stačila by jedna věta. Ale přece jenom to trošku rozvedu. Nejvíc ze všeho si přeji kromě zdraví, samozřejmě, to je pro nás, starší, už to nejdůležitější, tak mimo toho hlavně pohodu. Vánoční pohoda je pro mne moje rodina. Kdyby to šlo, tak bych nejraději chtěla, aby aspoň na ten Štědrý den byli se mnou všichni moji drahoušci. Tedy kromě manžela také maminka, děti, vnoučata, sestra, bratr … já vím, že to není možné, ale věcné dary už žádné nepotřebuji, to, co potřebuji si koupím. Říká se, že dárek má být nějaká zbytečnost – blbost – no a to já také nemusím.
Každý rok říkáme dětem, ať nám nic nekupují, ať to dají raději vnoučatům, ale stejně neposlechnou a vždy nám něco u nich Ježíšek nadělí.
Tedy jak jsem řekla, nejraději jsem mezi svými milými. Maminka je daleko, sestra i bratr též a ti navíc mají své rodiny. Já mám však svoji vlastní rodinu také a zlatou. Když byly děti malé, tak to jsme jezdívali na Vánoce celá rodina k rodičům na Moravu.
Od doby, kdy se narodila vnoučátka, od té doby jsme nebyli ŽÁDNÝ Štědrý večer sami s manželem. Ze začátku jsme jezdili v podvečer k dceři a později k synovi. Vnoučata ale už vyrostla, my zase zestárli a už nemáme na takový fofr ani kondici, tak teď jsme byli už po dva roky u syna, protože tam je to blíž a od nás doveze i odveze autem. Na první svátek přijede dcera s dětmi na oběd a po obědě mi pomohou s vnučkou připravit menší občerstvení a přijede i syn s celou rodinou. To je nás potom „plný dům“, pohoda a já jsem ve svém živlu.
Stromeček jsem před chvilkou už ozdobila je připravený na dárky. Ty jsou zabalené a také čekají.
Přeji všem krásné Vánoce a ať se jim splní jejich přání!