A máme zase po Vánocích! To bylo těšení a příprav! Utracených peněz a je po všem! Zůstaly nám jen krásné vzpomínky (doufám, že aspoň většině).
Také u nás byla sváteční pohoda, nejhezčí den byl pro mne 25. 12., to u nás byli všichni mí nejmilejší – tedy děti s rodinami, ano samozřejmě vnoučátka.
Tady jsou v očekávání, cože jim ten Ježišek u nás nadělil.
Tady jsou vidět aspoň nějaké, určitě se všechny pod ten náš mrňavý stromek nevešly!
A tady už se koukají, co je nebo bylo v balíčcích. A kdo si myslíte, že letos u nás ty dárky rozdával? No přece já! Sama jsem si toto privilegium narežírovala!
Každý rok nechceme žádné dárky, ale známe to asi všichni, jak to pak dopadne. Jistě však vím, že si mám příště dávat před dětmi pozor na to, než řeknu, že se mi něco líbí! Šup a je to tam! Stačilo letos říci, že se mi líbí hranaté talíře a když jsem přebírala velký dárek, málem jsem upadla, jak to bylo těžké a bylo jasno! Zrovna tak přání, drobnější, která se nám snažily děti okamžitě vyplnit. Každý rok mě ale „dostane“ dcera! Nevím, kde se tak inspiruje, ale vždy mne u stromečku při rozbalení „oněch“ dárečků doslova rozchechtá! Ano, zase jsme dostali JEŽEČKY! A krásné a takové, které ještě nemáme ve sbírce!
No nejsou to nádherná zvířátka? A každý máme svého! Aby bylo jasno, manžel je okamžitě pojmenoval. Ten jeho je Franta a ta moje (to je ten hezčí) je Eliška. Vůbec nevím, jak na taková jména přišel, ale asi jim už zůstanou. V posteli máme z dřívějška už také každý svého.
Tak zase příště, jen abychom se zase u toho stromečku všichni sešli!