Venku dnes krásně svítí sluníčko, tak se moje vzpomínky zatoulaly daleko do teplých krajin, ano, až k moři a zavzpomínala jsem si, jaké to bývalo krásné!
Psát něco o moři, to je jako nosit dříví do lesa. Moře je nádherné, koupat se v moři a válet se na pláži v písku také, nezapomenutelné, jedním slovem NÁDHERA! Já, když slyším MOŘE, tak se mi vybaví ta krásná modrá dost studená spousta vody, ale hlavně nádherné zážitky s vnoučátky.
Po prvé jsem byla u moře sama, bylo to v roce 1968, procházela jsem těžkým životním obdobím, manžel doma měl na starosti naše 2 malé děti, tak ani jsem to moře zas až tak krásně nevnímala, navíc bylo moc studené, byl to Balt na Rujáně. No a samozřejmě se mi stýskalo po dětech. Měla jsem to jako jakousi zdravotní terapii spíš psychického rázu. Na další dovolené u moře, tentokrát v Bulharsku, to jsem již byla s dětmi o 3 roky později, byla jsem s nimi tehdy už sama (ta terapie tedy nezabrala), synovi bylo osm a dceři byly tři roky. Když jsem viděla, jak jsou nadšené, teprve pak jsem si to vychutnávala.
Byli jsme pak ještě jednou a to za další 3 roky, to už jsme byli čtyři. Pak už jako „starší“ jsem byla u moře na Jaltě, na Kanárských ostrovech, ve Španělsku, ve Francii a nejčastěji v Itálii, to asi 8 x, ale na různých místech.
Nejhezčí vzpomínky ve spojení s mořem mám z Itálie, když jsme tam jeli celá rodina několikrát – tedy já s manželem, děti a vnoučata. Tomu nejmladšímu byly tenkrát asi tři roky, když jsme jeli po prvé a děda začal malého strašit, že je „žraloček“ a chytal ho za nohu, za ruku, honil ho ve vodě, samozřejmě u břehu a já byla babička „zachránkyně“. Dodnes vidím tu hrůzu v jeho očích, když mu „žraloček“ říkal, že ho sežere se svačince. On věděl, že je to děda, ale stejně se tak strašně bál a křičel babičko, zachraň mě! Postupně se do hry zapojila i starší vnoučata a děda-žraloček pak večer usnul dřív, než ty děti. Je zajímavé, že jsme jezdili k moři potom ještě a častokrát a i když byl už „rozumný“, zase chtěl, aby děda dělal žraločka a vždy se bál. Podle mne se bál rád. Bývalo to opravdu moc hezké a proto vždy mám moře spojené s vnoučkem, tedy i s ostatními vnoučátky, ale také s dědou-žraločkem.
Tady je vzpomínka na Itálii, bylo nám krásně a jsou tam s námi i přátelé našich dětí. Hezké!