Asi se vám to také stává, probudíte se a spánek ne a nepřichází. Tak se vám honí hlavou všechno možné. Ano, tak se mi v hlavě „zrodily“ první veršíky a já nebyla líná vstát a jít si je zapsat, protože ráno už bych si toho asi moc nepamatovala. Tedy :
Jdu si tak životem
už hezkou řádku let,
teď stojím „za plotem“
a ohlížím se zpět.
Byl to vždycky správný krok
nebo jsem dělala chyby?
Ne šťastný byl každý rok
a ne vše se mi líbí.
Zbude však po mně památka
a jistá jsem, že krásná!
Mé zlaté děti i vnoučátka
a proto jsem tak šťastná.
Ne, neloučím se ještě,
to jenom bilancuji,
těším se zas „na příště“
a ničeho nelituji.