Žila, byla jedna rodina, maminka, tatínek a jejich dvě děti a ti všichni bydleli ve svém domečku se zahrádkou. Protože pořád a rádi někde jezdili, neměli žádná zvířátka.
Jednou se k nim zatoulalo strakaté koťátko. Byla to kočička, roztomilá, dětem a tatínkovi se moc líbila, tak si ji nechali. Z kočičky po čase vyrostla pěkná kočka a tak to také dlouho netrvalo a sehnala si kocoura.
Protože to však byla chytrá kočka, když přišla „její“ chvíle, tak se schovala i s koťaty, která nemohla rodina vůbec najít a ta si se svou kočičí mámou vyšla, až byla velká. Tak co teď? Nedalo se nic dělat, byla to jedna holka a dva kluci.
No, řekli si obyvatelé domečku, kdyby se tato zvířátka množila takovou geometrickou řadou, mohli by tam mít brzy kočičí farmu a proto nechali kočky vykastrovat.
Tak tam spokojeně žila i kočičí rodinka, která měla také čtyři členy. Protože maminka s tatínkem i děti, všichni měli velký biologický odpad, tak rostly všechny kočky víc do šířky. Byly také dost líné i na chytání myší, což je myslím v domečku se zahrádkou dost důležité.
Proto si rodina opatřila další koťátko – pro jistotu kocourka – ale krásného, černého, byl opravdu nádherný a chodil za nimi jako pejsek, protože ho odchovali doma a byl na všechny zvyklý.
Po krátkém čase tomuto kocourkovi pořídili kamaráda. Ten byl zase jinak krásný – zrzek to byl a taky se uměl mazlit, protože jako jeho kamarád vyrostl uvnitř domu, ale později byli všichni na zahradě, zvykli si na sebe a měli se rádi. Suma sumárum tedy šest kočiček.
A v domečku se musí také topit, zvláště v zimě, že? Tak přivezli jednoho dne uhlí a zvědavý černý kocourek vběhl pod auto. Vyběhl sice ještě ven, někam do zahrady, ale i když ho celá rodina hledala všude v okolí, nebyl k nalezení. Asi si šel, chudinka, někam v klídku zemřít.
To však nebylo všechno. Brzy potom se ztratil i ten starý kocour z těch mourovatých – jestli ho třeba nešel někam hledat a třeba se setkali až někde v tom kočičím nebíčku.
A to třetice všeho zlého. Tatínek šel domů a viděl na silnici ležet toho zrzečka. Říkal si, že ho musí zahnat, že si špatně „ustlal“, ale už měl také ustláno na věky. Přejelo ho totiž auto.
Já vím, je to smutný konec pohádky, ale pořád tam jsou ještě spolu tři mourovaté kočičky. Jak dlouho, to však nikdo neví ani u lidí, natož u koček.
Tady je část ještě ze všech, hezky se spolu zahřívají, koukají do okna a hlídají u vchodu!