Dnes ráno jsem poslala SMS své snaše, že jim schovám pro pejska (no pejska – je to vlčák) kosti a kuřecí kůže z polévky, jestli se zastaví. Myslela jsem si totiž, že už jsou někde na bowlingové soutěži.
Byli ještě doma, tak mi snacha zavolala a při té příležitosti mi řekla, že se k ránu zase vyděsili, že syn viděl nějakého muže, jak jde kolem jejich domu a bere za vrátka od plotu. Okamžitě si navlékl na pyžamo kalhoty, hodil něco přes sebe, zrovna tak i snacha a vydali se před dům. Samozřejmě už tam nikoho neviděli, ale jestli se nějak motal, tak šel asi z celonočního flámu a tím pádem byl asi neškodný. Já se začala smát. Snacha mi říkala : „To není k smíchu, víš jaký jsme měli strach?“
„Ano, vím, omlouvám se“, řekla jsem na to, ale ta moje představivost! Nevím, čím to je, že dost často, když mi někdo něco vypráví, tak si to představím v reálu, no a teď jsem viděla „vymóděného“ syna i snachu, která je vždy jak ze žurnálu a přišlo mi to k smíchu.
Vím, že to nebylo fér a vím, proč měli strach. Už je jednou vykradli, ztratilo se jim zboží za víc než padesát tisíc korun a od pojišťovny nedostali ani korunu! Prý nemohli prokázat, že se tam někdo násilně vloupal! Jako kdyby to byl dnes problém si odemknout dveře, když odemkne zloděj lehce už pomalu kterékoliv auto!
Tak doufám, že mi to moje snacha promine a hlavně doufám, že už takové „návštěvy“ nepřijdou. Tedy bylo by to fajn. I když v dnešní době, to si člověk nemůže být jistý vůbec ničím, že?