Posledně to moje postěžování si na to, jak jsem „dobrá“ oproti mému manželovi – jo, to se mi vymstilo. A dobře mi tak. Dopadla jsem totiž hůř než on, byla i teplota, takže jsem teď ráda, že se o mne postaral, dnes šel sám nakoupit, protože doma nebyl ani chleba a naštěstí jsem měla včera téměř a dnes úplně uvařeno. To by jinak bylo horší, protože toto by manžel opravdu nezvládl.
Chci vám také napsat něco, co mě dnes rozesmálo. Dostala jsem emailem pozvánku, abych se dostavila k pohovoru na místo sociálně právní ochrana dětí a teď pozor – až do Brna! Je to sice moje rodné město, ale už léta bydlím sta kilometrů daleko a navíc, už jsem, tedy aspoň co se týče věku, opravdu dávno za zenitem pracovní povinnosti. Vím, asi se jim tam zapletla jiná adresa, ale aspoň jsem se pobavila a samozřejmě email vrátila, určitě na něj někdo čekal.
Ale pak jsem dostala další email, který mě přiměl se zamyslet nad tím, co jsou naše starosti nebo radosti proti Vesmíru.
Posuďte sami :
Všechny naše války …
všechny naše problémy..
naše velikost a ubohost…
naše celá technika…
naše umění, náš pokrok…
naše civilizace…
naše fauna a flóra…
všechny rasy, náboženství…
všechny vlády, země a státy…
naše naděje,
to je 6 miliard bytostí ve stálém pohybu…
Proto si myslím, všeho s mírou!