V článku Hezká vzpomínka ze dne 13.2.2011 jsem si při vzpomínání na svoji tetu také vzpomněla na krásné prázdniny, které jsme trávili všichni – tedy tatínek, maminka, já a moje sestra, teta, strýc a bratránek – v takové malé vesničce na Vysočině.
Byli jsme tam víckrát za sebou a tyto vzpomínky se mi nezapomenutelně zapsaly do paměti. Bratr tenkrát ještě „byl na houbách“, jak jsme mu říkali, tak neví, o co přišel, že se až tak pozdě narodil. Sice jsem i popisovala, jak to měly těžké naše maminka i teta, ale myslím, že jim zase pomáhalo na dobrou náladu a pohodu to, že byly spolu, protože se zase tak často nenavštěvovaly pro tu vzdálenost mezi jejich domovy.
No a teď, jak jsem byla u maminky, tak při tom úklidu přišla řada i na fotografie. Zase jsem se ráda a s úsměvem probírala těmi starými fotkami a hurá! Našla jsem tam spoustu fotek z tohoto pro mne krásného období, proto jsem je neváhala vzít sebou. Maminka už skoro pět let na jedno oko nevidí a na to druhé hodně maloučko i přes lupu, proto fotky a knihy nabízí, abychom měli také nějakou památku na mládí.
Byla to opravdu v té vesničce – Fryšava se jmenovala, nevím, zda je to ještě pravda, taková malá chaloupka, vypadalo to, že každou chvíli spadne, ale vydržela! Dokud žil bratrancovo dědeček, tak určitě.
Proto vám nabízím fotky z tohoto našeho pobytu.
Tady je moje maminka (vlevo) s tetou, jak koukají z toho mini-okénka a ten pejsek patřil k chaloupce.
Tady je maminka sama a je vidět, že je jí také dobře.
A to je ten potůček, co tekl hned před domečkem na přední zahrádce. Zleva : bratránek, sestra a já.
To zrovna zase my tři stojíme na lávce, která vedla ze zahrádky přes potůček dál do vsi. Vepředu je moje sestra a jak je vidět, něco je jí moc k smíchu.
Zleva já, pejsek, teta, která má na klíně moji sestru a bratránek, tedy syn tety. To je také vedle potůčku.
Zde jsme na louce za chaloupkou, teta s maminkou a my, děti. To se to tam válelo na čisté a měkké trávě.
Toto je fotka z výletu. Mimo nás, dětí, maminky a tety je tam s námi i strýc. Tatínek ten fungoval jako fotograf, tak proto nikde není.
A to už je ve vesnici u té paní, kam jsme chodili pro kozí mléko a vajíčka. To jsou její kolny.
To byl pro nás ráj mezi těmi slepičkami! Museli jsme jim dát přece něco dobrého.
Konečně jsou tady ty kozy, říkali jsme jim kozenky a měli jsme je rádi, protože nám dávaly mléko.