Ano, tohle je známý krásný film, ale také dům, ve kterém bydlí bratr s rodinou a moje maminka. Už jsem o tom mockrát psala, že jsme se téměř všichni, až na sestru, odstěhovali z krásné jižní Moravy do Čech.
Letos to už bude deset let, co si bratr našel přes internet krásný větší dům, prý hlavně proto, aby mohl k sobě vzít v případě nutnosti obě maminky. Ten stávající moc velký nebyl.
Dům se mu moc líbil, i když se tam zajel podívat, musel si sice na něj vzít hypotéku, ale je pravda, že je v kouzelné přírodě. Z okna je vidět srnky, les tedy co by kamenem dohodil, na zahradě v létě sedět – pohoda, má tam i gril, takže to nemá chybu. Za ty roky to tam hodně vylepšil, tedy dům, kam si vzal k sobě i naši maminku, ten je opravdu na krásném místě.
Proč ale o tom píši zrovna teď? Je to moc hezké bydlení, ale jen pro mladé a podnikavé – tedy s autem, protože tato vesnice má pouze 90 obyvatel a není zde vůbec NIC.
Jen, co jsem odjela před týdnem od maminky, tak dostala švagrová chřipku a bratr lehl za dva dny za ni. Tak spolu leželi v ložnici, v celém domě už pak byla jen maminka a psi.
A teď ty hlavní nevýhody tohoto bydlení v krásném koutku přírody. Maminka už neměla ani kousek chleba, brambory docházely, v lednici pomalu ani sýr a neměl kdo jít nakoupit. Do nejbližšího obchodu je to autem pět km, autobusy jezdí jen 2 x denně. Maminka ve svých 90 letech už nikam nemůže, tak jí nakupuje bratr. Teď nebyl ani schopen si sednout do auta, aby odvezl sebe a švagrovou k lékaři, natož nakoupit.
No, nakonec to dopadlo dobře, švagrová to musela zvládnout na poslední chvíli autobusem, protože už jim také docházely léky, ale co bude jednou, až budou oba staří a nebudou moci? Bez auta je to tam nemyslitelné a na řízení musíte být také celkem fit. Nebo se mýlím?
Tak došlo na naše slova, co jsem vždy říkali s manželem. Na víkend nebo na dovolenou – ano, paráda! Ale na stálé bydlení? No, nevím, nevím. Budu jim držet palce, dokud budu žít, aby jim to vždy vycházelo!