Dlouhá, přímo nekonečná, ano to byla moje noc. Večer u televize skoro usínám, pak lehnu a nic. Už včera odpoledne, když jsme se vrátili z odpolední procházky, tak jsem se cítila tak unavená, ospalá, ani by mne nikdo nemusel kolébat. To už asi byla ta avizovaná jarní únava či co.
Překonala jsem to a večer už jsem se těšila na spánek. Dlouho nepřicházel, ale usnula jsem a kolem půlnoci jsem se vzbudila a asi tak dvě hodiny jsem se přehazovala, zkrátka jsem nevydržel chvíli ležet na jednom místě, přitom většinou mi to potíže nedělá.
Připadala jsem si také jako „princezna na hrášku“, jinak se to ani nazvat nedá. Jednou mi brala křeč do nohy – do šlapky, nevěděla jsem, kam s ní, pak jsem zase nemohla spát na pravém boku, protože mne zase začíná pořádně zlobit pravá ruka. A už dlouho, bolesti se však stupňují, čekala jsem, že to přestane, ale pořád nic. Ruka bolí i v klidu, jak si na ni lehnu, tak i rameno a vystřeluje to do lokte a až do prstů, které mi mrtví. Na neurologii jsem byla začátkem roku, paní doktorka si s tím nevěděla rady. Tak jsem se dnes rozhodla, že se objednám k mé doktorce na ortopedii, která už mi podobné potíže vyléčila na levé ruce před 2 roky. Zavolala jsem a objednali mne. No hrůza! Doktoři neodešli a přesto je objednací doba neskutečně dlouhá. Je to až konec dubna! Tedy za dva měsíce, jestli se to bude takovou rychlostí stupňovat, tak se asi do té doby zblázním.
Ale ne, nezblázním, já toho nakecám, ale určitě si užiji, ale co nadělám. Všichni stárneme, jen někteří to mají trochu horší, ale vždy si řeknu, že jsou na tom lidi ještě hůř a je to.
Teď jen doufám, že po té skoro probdělé noci se tuto aspoň vyspím.
Dnes jsem mu měla na obědě dceru s dětmi a abych zvládla celý oběd, musela jsem se trochu nadopovat proti bolesti, ale nakonec vše dobře dopadlo.
Sluníčko svítí celý den, tak určitě bude zase dobře!