Jak už jsem včera psala, měli jsme tu návštěvu a tím pádem jsme nešli odpoledne už nikam, i když svítilo sluníčko. Ráno jsme zase jako obvykle vyrazili a objevili jsme ve schránce dopis z naší zdravotní pojišťovny. Manžel si ho dal do ruksaku s tím, že nám asi ještě píší něco ohledně jeho nových sluchadel, které má asi tři týdny a doplácel „jen“ 4120 Kč.
Doufali jsme, že nebudou chtít větší nedoplatek a šli nakupovat. Po příchodu domů a vybalení nákupu přišel po otevření dopisu šok. Oba dva jsme si nasadili brýle, já četla důkladně, manžel jen to podstatné a nevěřili jsme svým očím!
Pojišťovna vrací manželovi peníze, protože překročil limit! No, na léky doplácíme dost, tedy hlavně manžel, ale ještě se nám nestalo, že by něco vrátili! A teď dokonce tisíc korun! To bylo radosti, to jsme ani ve sportce nevyhráli za ty roky!
Já si sice vedu takovou malou statistiku o poplatcích a cenách za léky, ale jeden fakt neví, kolik hradí pojišťovna, protože to mají nastavené na nejnižší ceny v příslušné kategorii léků.
Přečetla jsem si dokonale i příslušný zákon, ale tam se stejně nic konkretního nedozvíte! Na jedné straně všichni brečí, že nejsou na nic peníze, ale oni musí poslat zvlášť dopis, že ty peníze pošlou později. Tak to já tedy nechápu. Šetřit by se mělo všude, nebo ne? Asi jsme byli jinak doma vedeni a vychovaní, protože já jsem se odjakživa snažila šetřit. Jinak to ani nešlo.