Možná to bude už brzy platit. Dnes jsme se sice sešli, abychom důstojně slavili, ale konstatovali jsme, že čím jsou ta vnoučata starší, tím je to pro nás všechny těžší najít společně volný termín pro všechny. Snacha pronesla, že se asi sejdeme jednou za rok a všichni popřejeme všem, tedy sobě navzájem, no a hned bychom mohli oslavit Vánoce, ne?
Poslední dobou se nám totiž čím dál častěji stává, že máme k oslavě víc důvodů najednou. Dnes jsme se tedy hlavně sešli kvůli vnučce Ladě, která měla narozeniny už minulý týden, ale to nám nevyšlo.
Zítra, tedy v pondělí má už zase svátek vnuk Tom a ve středu bude mít narozeniny maminka mé snachy, tedy druhá babička a to kulaté! Tak jsme všem popřáli, poseděli, dali si dobrůtky a kávu a my jeli domů, protože nám pak jede autobus až za dlouho. Sešlo se nás tedy deset, absence nebyla žádná, což je myslím úspěch.
Ještě jsme s dcerou získaly recept na výborný koláč, který upekla tchyně mého syna. Alkohol, ten už se u nás na oslavách dávno nepodává, protože vždycky je všude nějaký řidič, tak aby mu to nebylo líto a my s mým dědou, my už jsme své vypili, jak říkáme.
Tak jsem se vrátila domů k práci. Věřte, nevěřte, i důchodci občas mají práci. Takovou jinou. Když jsem byla posledně u maminky a likvidovaly jsme oblečení, které už nenosí a ani nosit nebude, tak jsem něco odvezla domů. Tedy něco. Staré šaty, které se hodily na přešití na domácí kalhoty. Na dvoje takové lepší a dvoje na léto – kratší a slabší. Tak se s tím potýkám a občas, když mi začnou padat špendlíky po zemi, sešiji jiné švy, než mám (jako například dnes), tak to nechám odpočinout a jdu relaxovat na počítač.
A ani u televize nesedím „jen tak“. Momentálně třeba vyrábím prostírání. Jedno jsem zrovna dokončila, ale není to vyžehlené, sotva jsem dodělala první a mám jich ještě pět dělat, tak to pak uvedu vše do pořádku.
Přeji tedy všem hezký zbytek dne, sluníčko u nás svítilo, ale byl hodně studený vítr.