Hned na úvod musím použít slovo – FUJ! Nejsem pověrčivá, proto ani nemyslím, že za to může dnešní datum, ale sypu si popel na hlavu – ano, já.
Abych už tedy řekla, co se stalo. No, dala jsem se nalákat na snadné vaření svíčkové. A jak to dopadlo? Ani se neptejte! Manžel mi po třiceti letech manželství řekl, že takovou svíčkovou v životě nejedl. A já mu věřím. Já také ne. A proč?
Sousedka mi poradila, že maso na svíčkovou nenakládá, ani nepeče, že ho prostě uvaří. Což o to, to není ani první ani poslední, ale kupuje na to speciální zeleninovou směs – HALALI se jmenuje, ta se dá s tím masem vařit a pak se to jen zahustí a ochutí.
Takové krásné drahé maso jsem koupila, to bylo dobré, ale ta omáčka!!!!!!!! Brrrrrrrr! Už když se to vařilo, tak byl cítit samý ocet. I když já dávám jen citron, řekla jsem si budiž, uvidíme. A viděli jsme. Asi pětkrát jsem tam přidávala cukr a pořád to bylo kyselé jak šťovík, ještě že jsem tam dala šlehačku, kysaná smetana by asi byla ještě horší! Že to bylo jako – pardon – vyblité – to by mi tak nevadilo, ale ta chuť! Kyselé a slané! To byla ta hlavní chuť a vůbec nepomohlo, že maso bylo výborné! Tak jsme snědli maso, manžel z pěti knedlíků dva vyhodil, dojedl se masem a zbytek omáčky skončil na záchodě! Už nikdy! Už nikdy nebudu líná udělat svíčkovou jak se patří! To ale nebylo kvůli tomu, že by se mi nechtělo, ale vyzkoušet prý se má všechno. Tak jsem to zkusila. Nevím, jak to dělají sousedky, to ještě zjistím, buďto to hodně ředí nebo neměli tak překyselenou tu zeleninu. Jinak to nevidím. Nebo tam nedaly tolik toho nálevu, ale nikdo neříkal, že se to tam nemá dát všechno. Dokonce i na internetu jsem to tak našla.
No nic! Po obědě jak po výprasku, už se těším, až si spravím za chvíli chuť, hned si dám kávu, protože na jazyku mám pořád tu kyselost. Nevím, jestli mi pomůže, když si dám k té kávě tvarohovou buchtu. Ty jsem pekla včera a dobrý!
Vám všem, kteří jste tedy ještě nejedli, přeji dobrou chuť a dejte si, ne jako my!