Dnes jsem byla objednaná na vyšetření na ortopedii, jak jsem psala minulý týden. Přišla jsem o něco dřív, ale když jsem viděla ten dav lidí, tak mi bylo jasné, že zbytečně.
Asi půl hodiny po objednacím termínu jsem přišla na řadu. Pan doktor se sestřičkou nemají nejen žádnou čekárnu, ale oba sedí v jedné místnosti u jednoho stolu, nejsem na takové ordinace zvyklá, tak mě to trochu zmátlo. Pak doktor mi začal klást otázky na mne dost rychle, ještě než jsem se stačila zorientovat. Naštěstí jsem vzala dost příslušných nálezů sebou, tak si je stačil opsat a už se tolik nevyptával.
Při prohlídce mi zkoumáním mého stavu pravé ruky udělal trochu víc bebíčka, ale dalo se to ustát. Doufám, že neskončím zase v nemocnici jako v případě bolestí levé ruky před 2 roky.
Po prohlídce a prozkoumání ruky mi sdělil, že dostanu dvě injekce (tedy vlastně obstřik), jednu do ramene a druhou do lokte, protože tam mi to taky nekřesťansky bolelo.
Tak mě opíchli, olepili, já řekla, že přijdu domů jak válečný invalida, sestřička se zasmála a odsouhlasila mi to a pak doktor mě pozval za 14 dní na kontrolu s tím, abych doma tu ruku rozcvičovala, což jsem už zkoušela před tím, ale dost dobře to nešlo.
Až přijdu za 14 dní, tak mám říct sestřičce, jestli to ještě bolí, v kladném případě mě pošlou ihned na rentgen. Tak tedy – uvidíme – jak řekl ten slepý a ……
Já se budu snažit cvičit a teď momentálně bych řekla, že je to trošku lepší, ale úplně to poznám až v noci. To jsem měla vždy největší bolesti, nemohla jsem si na to rameno ani lehnout a bolest mne budila. Snad to tedy bude OK – no jednou určitě!